úterý 28. dubna 2015

Chybovat je lidské

Chybovat je lidské, odpouštět božské. Toto moudré a hluboce pravdivé rčení, přesněji jeho první část, jsem si vybral za titulek této kapitoly zcela záměrně. V honbě za dokonalostí na to totiž příliš často zapomínáme.



Starý model: Hlídat a trestat

Model kontroly a trestů za chyby, který stále ještě občas přetrvává, je nejen špatný, protože popírá lidskou přirozenost, chybovat, ale navíc nic neřeší, či se dokonce stává zdrojem či tichým společníkem chyb. Omylnost člověka je naší přirozenou vlastností. Skrze chyby se vlastně učíme a zdokonalujeme. Čím více umíme, tím méně chyb děláme. Ale i ten největší profesionál občas nějakou tu chybu udělá. Podcení materiál, nepřesně odhadne situaci, nebo přehlédne neobvyklost. Popřít lidskou chybovost by znamenalo popřít proces učení. Popřít lidskou rozmanitost přístupů, přemýšlení a jedinečnosti osobnosti. Ale touha po dokonalých jedincích, robotech (od slova robotovat) je proti přírodě a jejím proměnám. A právě skrze proměnu se vše zdokonaluje, vyvíjí.

Možná jsem vás přesvědčil, že chyby jsou přirozeným průvodcem tvoření, jak se říká - kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale tím nechci tvrdit že se s nimi musíte spokojit jako s nutným zlem. Spíše mi jde o to, aby jste pochopili že trestat lidskou chybovost je nelogické. A navíc nevýhodné.

Skrze tresty zvyšujete napětí, stres. Ten do určité míry může zvednout pozornost i preciznost, a tak snížit chybovost, ale na druhou stranu je stresové prostředí strachu i původcem chyb. Co je však horší, strach před případným trestem vede k zamlčení chyb či dokonce k zakrývání chyb. Tím se zesložití jejich odstranění. Protože se na ně buďto nepřijde, nebo přijde pozdě, kdy jejich napravení znamená výrazné zásahy či rozbití dalších dokončených věcí.


Nový model: hledat a opravovat.

Přijměte že lidé dělají chyby. A protože na vaší stavbě budou dělat lidé, budou tam vznikat i chyby. Jak s nimi pracovat?

1) V znik chyb není problém, pokud se chyby opravují. Aby se chyby mohly opravovat, musíte v lidech podpořit  jejich vyhledávání.  Jednou z možností vhodnou pro stavby je způsob, kdy každá následující činnost zároveň kontroluje správnost provedení předchozího kroku. Naučte lidi že když cokoliv dělají zároveň i hledají chyby. Protože na,většině ploch probíhá takových kroků nespočet, je to i nespočet kontrol, kterými každé místo projde.

2) Mnoho chyb se najde, ale zase se na ně v návalu starostí a činností zapomene. Někdy není po ruce vše co je třeba na jejich opravu a tak se "odloží" na jindy = nikdy. Mějte po ruce sešit, kam každou chybu, kterou nelze hned opravit, zapíšete. Nebo ji zvýrazněte sprejem či křídou. A raději oboje. A při nejbližší možné příležitosti ji opravte.

3) Nejlepší metodou je snižovat vznik chyb. A protože nechceme z procesu tvorby odstranit chybující lidi, své přátelé a pomocníky, tak musíme hledat jiný způsob. A tím je pohlížet na chyby jako na problém a nedokonalost procesu. Pokud vznikne chyba, nehledejte kdo ji způsobil, byl to chybující člověk, ale jak vznikla. A jak by se dal pracovní proces upravit tak, aby k tomu příště nedošlo, nebo alespoň méně často.

Například při tvorbě slaměnné konstrukce se obvykle nejdříve vytvoří balíková stěna (plná nedokonalostí) a následně se celá projde a vyplní se otvory. Tento způsob má nevýhodu v tom, že když mnoho lidí spravuje určitou plochu, není jasné kde kdo začíná a končí. Kde přesně se skončilo minulý víkend. Zda i ti menší dosáhly až nahoru. A další nejasnosti. V podstatě je skoro jisté, že několik míst musí takové kontrole uniknout. Zvláště ve stěně ze slaměných balíků, která je chlupatá a nepřehledná. Přitom stačí neodkládat proces vyplnění otvorů na později a provádět ji hned po uložení každého balíku. V té chvíli jde zcela o konkrétně ohraničený a zřejmý úkol, stejně jako je jasné, kdo se mu má věnovat.


Kde vznikají chyby

V průběhu praxe jsem vypozoroval zcela jednoznačné místo, kde je třeba chyby hledat. Kde nejen přirozeněji vznikají, ale i snadněji unikají pozornosti. To zjištění je tak univerzální, že se netýká jen staveb, ale snad každé lidské činnosti.
-Každý problém vzniká na hranici!
Hranice jednotlivých prvků. Hranice ploch. Hranice odlišných materiálů. Chyby málokdy vznikají v souvislé ploše, a pokud, pak tam byla plocha nějakým způsobem rozdělena. Podkladem, technologií zpracování, při práci. Na každé hranici buďte vždy opatrnější a pečlivější.

Nejčastější chyby na hranici.

  • Plochy na sebe vůbec nenavazují, vzniká schod.
  • Plochy nejsou dotaženy k sobě, vzniká otvor
  • Plochy jsou k sobě dotaženy, ale nesprávně zakončeny. Vzniká neestetický prvek či vlivem vzájemného pohybu teprve vznikne.
  • Plocha je zdánlivě celistvá, ale zakrývá hranici aniž by obě strany skutečně pevně spojila. (Není dostatečně řešena pevnost propojení.)


Oprava chyb znalost údržby

Důležité je nejen umět tvořit, ale i opravovat. Přesto se i u řemeslníků setkávám s neznalostí patřičných postupů. Sám osobně považuji předání znalosti oprav zákazníkovi (naučení) za součást předávky práce, jeho schopnosti dílo udržovat. Každý majitel přírodního domku by měl vědět jak svůj domek udržovat, protože přírodní materiály vyžadují pravidelnou údržbu a opravy.

Zájemce o pochopení oprav nejen hliněných omítek rád osobně potkám na kurzu U3.