Hlína byla od pradávna při zpracování zdobena. Hlína je dobře tvarovatelný materiál u kterého se dá pozdržet vyschnutí (udržet zpracovatelnost) i po řadu dní až týdnů. To všechno nahrává a přímo svádí vtisknout hliněné omítce jedinečnost a originalitu.
 |
| Kombinace technik - restaurace Slunečnice |
Existuje celá řada technik, kterýma lze hliněné omítky zdobit. Většina z nich byla využívána po staletí v různých kulturách a je čistě na osobním naturelu a požadovaném efektu, který zvolíte. Mnohé se dají vzájemně kombinovat a tím dosáhnout ještě výraznějšího efektu. Tento článek vznikl proto, aby vás s těmito technika zdobení hliněných omítek seznámil.
STRUKTUROVANÝ POVRCH
Do povrchu omítky se vytváří nějakým nástrojem plošná struktura. A to buďto do čerstvě nanesené omítky (zednickou lžící, prsty, razítkem, ...), nebo do zavadlé (štětcem, houbou, ...)
NECELOPLOŠNÁ OMÍTKA
Část či celá stěna není pokryta omítkou a je tak viditelně ponechán její podklad. (Původní malba, struktura vepřovicových cihel, slaměný balík, ...)
 |
| Ostrý přechod do podkladu |
 |
| Postupný přechod do podkladu |
PŘÍMĚSI
Do finálové hliněné omítky se vmíchá přídavný materiál, který po vyhlazení vystoupí a vytváří v omítce drobný vzor či reliéf (slaměná řezanka, křemičité kamínky, části rostlin, perleť a podobně).
MOZAIKY
Do omítky je vtlačen, či zapracován do stěny cizí předmět který viditelně vystupuje jako dekorační prvek (mušličky, barvené kachličky, kamínky, skleněné lahve procházející skrze stěnu a podobně).
 |
| Skleněné lahve |
PLASTIKY
Je využití plastičnosti hlíny pro vytvoření prostorových reliéfů (soch) a poloreliéfů (plastických kreseb). Existuje vícero technik, pomocí níž lze vytvořit i značně odvážné a vzdušné konstrukce. Jiným zdrojem plastik může být použití dětských báboviček, které "přilepíte" na stěnu. Plastiky se často užívají v interiéru pro začlenění vestavěného nábytku či vybavení (například kamna) do domu.
 |
| Polorelief |
 |
| Plastika interiérového vybavení |
NIKY
Jsou tvarované výklenky, které se dají vytvarovat do hrubé omítky (při dostatečné tloušťce), nebo i do hmoty slaměného balíku..
 |
| Výklenky - není dokončena štuková omítka. |
MALBA OMÍTKOU
Různě barvené omítky se využívají k vytváření maleb. Existuje mnoho technik jak toto udělat. Můžete pomocí malířské pásky vyčlenit prostor do kterého nanesete omítku a tak vytvořit kresbu složenou s ostře přecházejících barevných ploch. Nebo můžete využít vzájemného mísení omítek. Dílo můžete nechat nehlazené, se strukturou, nebo využít tahu hladítka pro dotvoření hladké kresby.
 |
| Ostrý přechod barev interiéru |
 |
| Omítky vmíchávané do sebe. |
 |
| Ostrý přechod barev. |
MALBY NA OMÍTKU
Na hliněné omítky lze malovat pomocí roztoku z minerálních pigmentů ve vodě, kaseinu, žloutku, či v dalších tradičně přírodních pojivech. Vyschlá omítka tuto směs nasává (v závislosti na pojivu) a tak se probarvuje do hloubky.
VYKRAJOVÁNÍ (SGRAFITO)
Do omítky lze pomocí vykružovátka pro keramiky vytvářet reliéfní kresbu, kontrast vzniká nejen prostorovou linií, ale i nehlazeným povrchem v kresbě. Tato kresba se zvýrazní, pokud máme pod vykrajovanou omítkou vyschlou omítku jiné barvy, která v kresbě vystoupí. Stejně tak lze vytvářet i plošné reliéfy.
OTISKOVÁNÍ
Do omítky lze před jejím zaschnutím obtisknout cokoliv, co klade dostatečný odpor. Ať už ruce, či pevnější stvoly rostlin a listů.
JAPONSKÉ TECHNIKY
S pomocí přídavku vápna do hliněné omítky a následným hlazením lze dosáhnout hladce leštěného povrchu, který částečně odolá i vodě. Tohoto se může využít v koupelně například okolo umyvadel.
ŘÍZENÉ PRASKLINY
Finálové (štukové) hliněné omítky jsou přirozeně bez trhlin. Zvýšením podílu jílu či tloušťky nanesené vrstvy lze docílit trhlin v povrchu omítky. Vzniká tak určitá struktura, která může být záměrně ponechána. Existují techniky jak řídit směr a sílu prasklin tak, aby vytvářely určitou kresbu.
