Tvoření v hlíně: Kombinovaná technika

Existuje široká škála technik, které jsou vhodné pro použití v hlíně. Vždy záleží na záměru autora (požadavku zadavatele), jak má finální dílo působit. Kombinování několika technik je zajímavý způsob tvorby z hlediska výsledného působení. Otvírá přímo nekonečnou řadu možností.

Dílo: Snový les
Technika: Kombinovaná technika - poloreliéf, impasto
Velikost: cca 3m šířka a 2m výšky
Časová náročnost: cca 30 hodin
Vlastní realizace

Kompozice a záměr

Jde o dílo do ložnice realizované na našem domku na Stříbrnických pasekách. Z hlediska kompozice místnosti je umístěno v nejsilnější zóně naproti dveřím, kde utváří základní dojem celého prostoru. Boční nasvětlení oken umístěných z obou stran pak dávají vyniknout technice reliéfu, zvýraznit plastičnost díla. 

Tomu odpovídá i velikost díla, zabírá celý prostor stěny, který nebude omezen nábytkem. V přípravě kompozice již bylo počítáno s postelí, jejím tvarem i umístěním. Tím se dosáhlo propojení díla, nábytku a prostoru v celek.

Na druhou stranu je velikost díla umírněna jeho vzdušností, lehkostí.

Celé dílo je umístěno na černém podkladě. Toto zdánlivě "odvážné" rozhodnutí, pokrýt plochu o velikosti stěny tmavou omítkou, má svůj mnohočetný smysl. Z hlediska díla (spolu se sovičkou) tvoří dojem noci, nočního lesa. A také tvoří kontrast, dynamiku. Z hlediska užití místnosti ji přitmavuje, dojem šera, klidu, umírněnosti byl pro ložnici záměrem, není na překážku. Místnost je užívána povětšinou v podvečer, kdy se stejně musí svítit.

Černá plocha přechází v oblouku do žluté, která pokrývá zbývající stěny. Oblouk byl zvolen záměrně, nerámuje dílo přísně rovnou linií, ale neruší jej přílišnou dynamikou, která by mohla upoutávat pozornost.

Technika poloreliéfu

Užití techniky poloreliéfu se na dojmu z díla podílí až sekundárně. V prvním dojmu je až neviditelný, nerozeznán. Teprve při vstupu do místnosti, blíže, vytvoří WAU dojem překvapení, kdy celá "malba" vystoupí do prostoru. Stane se reálnější, živější. (To posílí i jemný reliéf finálové vrstvy.)

Nízký reliéf je v tomto případě opravdu nízký, výrazně nezasahuje do místnosti, na tloušťku nepřesahuje 2.5 cm.

Při ralizaci byl návrh překreslen křídou na stěnu (i s tvarem čela budoucí postele) a následně zpracován hrubou hliněnou maltou do poloreliéfu.

Technika Impasto

Technika užívaná v akvarelu a olejomalbě, práce s hustou barvou zpracovávanou štětcem či malířskou špachtlí (jako v tomto případě) tak, že zanechá v barvě lehký reliéf, stopy.

Technika Impasto se obvykle v hliněných omítkách nepoužívá, brání tomu způsob finálního začištění, kdy je třeba pískové omítku v určité tuhosti zafilcovat. To by bylo značně nesnadné u díla, kde chcete mísit barvy a tím přidáváte novou omítku do předchozí, zavadlé. Navíc by to vyžadovalo průběžně celé dílo začišťovat, a já se naopak průběžně vracel a dolaďoval jej. V tomto případě jsem neužil pískové omítky, ale Cottage omítky od firmy Picas. V ní není písek a je ji možno začistit až dodatečně.

Z omítek Cottage bylo užito:

• Černé - jako podkladová barvy pro celé dílo
• (Černo modré) - černá s přídavkem modrého pigmentu pro jemné stíny
• Červená - v detailech stonků
• (Oranžová) - směs žlutá a červená - pro stíny ve stoncích.
• Žlutá - stonky
• Šedá (bílá) - pro květy
• (Světlemodrá) - šedá s modrým pigmentem pro modravé konce květů
• (Růžová) - směs šedé a rudé pro vrchní část květů.

*) ve všech případech modré šlo o levandulově modrý pigment.

Na sovu bylo užito všech barev.

Při mísení i užití  jsem se držel zásady nemíchat studené a teplé barvy. Vznikla tak další kontrast - akcent díla. Ten se spojuje ve čtyřech prvcích, květech a sově, rozložených v prostoru "obrazu".

• Černomodrá - černá - světle modrá - šedá (bílá) = užito jako černé a bílé
• Červená - oranžová - žlutá - růžová - šedá (bílá) = užito jako odstínu žluté a červené.

Původně jsem zamýšlel namíchat zelenou skrze modrý pigment a žlutou omítku, ale vzorky nedopadly dle očekávání. (Měl to být spojovací most chladných a teplých barev.) Užil jsem pro rostliny žlutou. A spojovací prvek tvoří sova a květy.

Pomocí špachtlí jsem zpracovával hliněné omítky tak, aby docházelo navzájem k mísení barev (tónování barevných přechodů) a zároveň vznikal jemný reliéf stop tvořící jemnější detaily. Velké (hrubé) se propojilo s malým (s jemným).

Slovo autora

Dílo jsem koncipoval jako posun svých schopností a ukázání čeho je hlína schopná. Techniku vytvářel a dolaďoval v průběhu tvoření. 

Své ženě děkuji jak za kresbu návrhu, je jejím dílem, tak za pomoc při realizaci.

Právě zimní čas, kdy na stavbách dochází k útlumu, je vhodným časem pro tvoření krásných a zajímavých dílek menšího či většího rozsahu.

Tvoření v hlíně: Sgrafito

Technika sgrafita patří mezi vděčné způsoby zdobení pro svou relativní pracovní nenáročnost a efektní výsledky. Jde o proškrabávání zavadlé omítky speciálním očkem. Vznikne tak rýha, která se liší svou strukturou, schopností odrážet světlo, a tím vyniknou vzniklé linie oproti okolní ploše. Pokud jsou nižší vrstvy omítky jiné barvy, vzniká barevná kresba.

Samotná kresba se předkreslí tužkou, nebo se promítá z počítače na zeď. Tato metoda má výhodu, že vybraný objekt při umisťování již vidíte a můžete zvolit patřičnou velikost a pozici.

 U sgrafita je třeba preciznost a dávat si pozor na drobné detaily, plošky, které mají snahu se celé utrhnout.


Dílo: Malý princ
Technika: Dvoubarevné sgrafito
Velikost: cca 2m šířka
Časová náročnost: cca 3 hodiny
Vlastní realizace

Díky promítnutí z počítače je toto sgrafito dokonalou reprodukcí
Exuperyho kresby malého prince. 

Dílo: sova
Technika: Dvoubarevné sgrafito
Velikost: cca 1m na výšku
Časová náročnost cca 3 hodiny
Vlastní realizace

Zvláště peříčka okolo očí vyžadovala u tohoto dílka speciální postup abych
zabránil utržení takto malých detailů. Navíc finálová omítka byla míchána
z místní hlíny, měla hrubší zrno a větší tloušťku než je obvyklé pro vyráběné.

Dílo: Tradiční vesnický motiv
Technika: Dvoubarevné sgrafito
Velikost: lehce přes metr výška
Časová náročnost: Dílo vzniklo v rámci letošního kurzu Artových technik v Hostimi jako závěrečný praktický úkol frekventantů.
Návrh a vypracování kresby cca 1:1 trvalo přibližně 3 lidem 2hodiny.
Vypracování sgrafita na zeď přibližně 4 hodiny při současné práci 4 lidí. (Střídali jsme se.)
Realizováno frekventanty kurzu pod mým vedením.

Obkreslování budoucího sgrafita tužkou do nové vrstvy omítky.

Sgrafito bylo navrženo do světnice pro starší paní. 

Tvoření v hlíně: Strom

Technika: poloreliéf
Velikost: cca 2,2m  na 2,2m. Při tloušťce reliéfu do 5cm
Materiál: Místní hlína s podílem slámy, juta.
Čas: 2 a půl dne práce
Užité nástroje: křída, malé a velké hladítko, kartonářská stěrka, lžíce malá listová, dřevěné špachtle na tvarování hlíny.

Jde o dílo na přání. Požadavkem bylo vytvořit strom na jednu ze stěn ložnice.  Strom měl působit co nejpřirozeněji, relativně realisticky. Vycházel  jsem z fotografie skutečného stromu, který jsem překreslil tak, abych jej zjednodušil, ale přitom zůstaly hlavní charakteristické znaky.

Nástroje a náčrt

Místo vybrané pro dílo, jímž je ložnice, má pro techniku poloreliéfu ideální nasvícení z boku, kdy i nízké rozdíly výšek o několika centimetrech vyniknou.  Je umístěno naproti posteli, která tvoří i ideální pozorovací prostor. Je tam dostatečný odstup pro vyznění tak velikého díla a výhled není ničím rušen.
Komplikací bylo především stěnové topení umístěné v omítce, na které jsem dílo tvořil. Nemohl jsem reliéf kotvit do hloubky, abych neporušil  topné trubičky. Přesto jsem si dovolil s pomocí juty navrstvit  celý reliéf, celou tloušťku pěti centimetrů v jednom kroku. Při kvalirním založení na podklad a znalosti materiálu jde mnohé. Kmen, nejtlustší místo díla, se vyschnutím, trvajícím cca čtrnáct dní, nikde ani v náznacích neuvolnil od podkladu a vyschl bez vysychacích trhlin. Každopádně kvalitnímu založení díla, které má ve finále i stovky kilo váhy, je vždy nutno věnovat patřičnou pozornost.  Viděl jsem už zajímavá díla, která se rozlomila  a ze stěny spadla.

Tvar jsem kreslil křídou. Návrh na papíře byo nutné přenést na stěnu v mnohonásobném zvětšení. Navíc se musí návrh, který je na čistém papíře osamělý, tudíž bez omezení a interakcí s dalšími objekty, přizpůsobit reálnému místu, které je ohraničeno a osázeno dalšími prvky. V tomto případě přiznanými trámy stropu a vypínači světel.  Dílo se musí stát součástí interiéru, fungovat s ním, ne mu odporovat či jej ignorovat. Ač pozorovatel vnímá výsledek určitým způsobem samostatně, nesprávné umístění by mohlo být rušivé, snižovat výsledný dojem. Nákres křídou umožní opravovat kontury tak dlouho, až se dosáhne ideálního tvaru i kompozice.
Na druhou stranu by každé dílo kělo mít svou živelnost, které mu dá překvapivost a dotek okamžiku. To se mi projevilo zde již v hledání tvaru, kdy kontury budoucího díla doslova vyplnili formát a získal tak na určitou monumentalitu, mohutnost.

Kmen jsem vrstvil od spodu po částech. Připravil jsem podklad pro kvalitní přilnutí a pak vytvaroval hrubé kontury objektu. Stejným způsobem jsem vytvaroval i větve.  Listí bylo z hlediska přípravy snadnější, vrstva hlíny tam nepřesahovala dva centimetry, což je pro hrubou omítku obvyklá tloušťka. Na druhou stranu šlo o rozsáhlou plochu, kterou bylo třeba vyplnit a zpracovat. Vyzkoušel jsem několik nástrojů a technik, než jsem přišel na takový způsob, který byl přiměřeně rychlý při hledaném výsledku.  Přitom jsem se snažil vyhnout řízení techniky hlavou, nechat ji spontání, divokou, neřízenou. A tím nepravidelnou.
Po dvou dnech byl  poloreliéf v hrubé kontuře dokončen a mohl vysychat.

V dalším kroku, finalizování díla, jsem dotvořil ještě listy překrývající větve. A celý kmen potáhl další vrstvou hlíny, která byla zpracována nástrojem tak, aby získala svou charakteristickou texturu. Poloreliéf zůstal v hrubé omítce. Natáhnutí finální jemné omítky by bylo pracné. Zničilo by charakteristickou texturu nástojů, které jsou součástí textury díla. A mohla by se tím snížit naturální divokost vyznění. Ale mohl jsem si to dovolit jen proto, že kvalitně vymíchaná směs vyschla bez smršťovacích trhlin a byla dostatečně otěruvzdorná.

Na okolní stěnu byla natažena finální omítka stejné barvy. Užití jiné barvy by navýšilo výraznost do mezí, která by už mohla být příliš dominantní. Užití stejné barvy naopak začlenilo poloreliéf do kontur celé místnosti.

Pravá část kmenu již zpracována špachtlí
do finální textury.

Toto dílo mne posunulo v pochopení umělečnosti hrubého přírodního materiálu. Nejen jeho možnostech, ale užití stop nástrojů, hrubosti, příměsí (vyčnívající stébla slámy) jako zamýšleného prvku. Plně přiznaného prvku. Už teď se těším na další tvoření.

Dílo bez povrchové úpravy.

Pokud vás zajímají umělecké techniky zpracování hlny , těším se na naše další setkání. Ať už v některém z dalších článků, který budu tomuto tématu věnovat, na letním kurzu který povedu (17-20.6 - Kurz D+O) , nebo přímo u vás. A to ať má pomoc bude jen poradní či i řemeslná.