pondělí 18. dubna 2016

Tvoření v hlíně: Strom

Technika: poloreliéf
Velikost: cca 2,2m  na 2,2m. Při tloušťce reliéfu do 5cm
Materiál: Místní hlína s podílem slámy, juta.
Čas: 2 a půl dne práce
Užité nástroje: křída, malé a velké hladítko, kartonářská stěrka, lžíce malá listová, dřevěné špachtle na tvarování hlíny.





Jde o dílo na přání. Požadavkem bylo vytvořit strom na jednu ze stěn ložnice.  Strom měl působit co nejpřirozeněji, relativně realisticky. Vycházel  jsem z fotografie skutečného stromu, který jsem překreslil tak, abych jej zjednodušil, ale přitom zůstaly hlavní charakteristické znaky.


Nástroje a náčrt



Místo vybrané pro dílo, jímž je ložnice, má pro techniku poloreliéfu ideální nasvícení z boku, kdy i nízké rozdíly výšek o několika centimetrech vyniknou.  Je umístěno naproti posteli, která tvoří i ideální pozorovací prostor. Je tam dostatečný odstup pro vyznění tak velikého díla a výhled není ničím rušen.
Komplikací bylo především stěnové topení umístěné v omítce, na které jsem dílo tvořil. Nemohl jsem reliéf kotvit do hloubky, abych neporušil  topné trubičky. Přesto jsem si dovolil s pomocí juty navrstvit  celý reliéf, celou tloušťku pěti centimetrů v jednom kroku. Při kvalirním založení na podklad a znalosti materiálu jde mnohé. Kmen, nejtlustší místo díla, se vyschnutím, trvajícím cca čtrnáct dní, nikde ani v náznacích neuvolnil od podkladu a vyschl bez vysychacích trhlin. Každopádně kvalitnímu založení díla, které má ve finále i stovky kilo váhy, je vždy nutno věnovat patřičnou pozornost.  Viděl jsem už zajímavá díla, která se rozlomila  a ze stěny spadla.



Tvar jsem kreslil křídou. Návrh na papíře byo nutné přenést na stěnu v mnohonásobném zvětšení. Navíc se musí návrh, který je na čistém papíře osamělý, tudíž bez omezení a interakcí s dalšími objekty, přizpůsobit reálnému místu, které je ohraničeno a osázeno dalšími prvky. V tomto případě přiznanými trámy stropu a vypínači světel.  Dílo se musí stát součástí interiéru, fungovat s ním, ne mu odporovat či jej ignorovat. Ač pozorovatel vnímá výsledek určitým způsobem samostatně, nesprávné umístění by mohlo být rušivé, snižovat výsledný dojem. Nákres křídou umožní opravovat kontury tak dlouho, až se dosáhne ideálního tvaru i kompozice.
Na druhou stranu by každé dílo kělo mít svou živelnost, které mu dá překvapivost a dotek okamžiku. To se mi projevilo zde již v hledání tvaru, kdy kontury budoucího díla doslova vyplnili formát a získal tak na určitou monumentalitu, mohutnost.



Kmen jsem vrstvil od spodu po částech. Připravil jsem podklad pro kvalitní přilnutí a pak vytvaroval hrubé kontury objektu. Stejným způsobem jsem vytvaroval i větve.  Listí bylo z hlediska přípravy snadnější, vrstva hlíny tam nepřesahovala dva centimetry, což je pro hrubou omítku obvyklá tloušťka. Na druhou stranu šlo o rozsáhlou plochu, kterou bylo třeba vyplnit a zpracovat. Vyzkoušel jsem několik nástrojů a technik, než jsem přišel na takový způsob, který byl přiměřeně rychlý při hledaném výsledku.  Přitom jsem se snažil vyhnout řízení techniky hlavou, nechat ji spontání, divokou, neřízenou. A tím nepravidelnou.
Po dvou dnech byl  poloreliéf v hrubé kontuře dokončen a mohl vysychat.



V dalším kroku, finalizování díla, jsem dotvořil ještě listy překrývající větve. A celý kmen potáhl další vrstvou hlíny, která byla zpracována nástrojem tak, aby získala svou charakteristickou texturu. Poloreliéf zůstal v hrubé omítce. Natáhnutí finální jemné omítky by bylo pracné. Zničilo by charakteristickou texturu nástojů, které jsou součástí textury díla. A mohla by se tím snížit naturální divokost vyznění. Ale mohl jsem si to dovolit jen proto, že kvalitně vymíchaná směs vyschla bez smršťovacích trhlin a byla dostatečně otěruvzdorná.



Na okolní stěnu byla natažena finální omítka stejné barvy. Užití jiné barvy by navýšilo výraznost do mezí, která by už mohla být příliš dominantní. Užití stejné barvy naopak začlenilo poloreliéf do kontur celé místnosti.

Pravá část kmenu již zpracována špachtlí
do finální textury.



Toto dílo mne posunulo v pochopení umělečnosti hrubého přírodního materiálu. Nejen jeho možnostech, ale užití stop nástrojů, hrubosti, příměsí (vyčnívající stébla slámy) jako zamýšleného prvku. Plně přiznaného prvku. Už teď se těším na další tvoření.

Dílo bez povrchové úpravy.


Pokud vás zajímají umělecké techniky zpracování hlny , těším se na naše další setkání. Ať už v některém z dalších článků, který budu tomuto tématu věnovat, na letním kurzu který povedu (17-20.6 - Kurz D+O) , nebo přímo u vás. A to ať má pomoc bude jen poradní či i řemeslná.