Venkovní hliněné omítky

Lze provést hliněnou omítku jako venkovní? Samozřejmě že to lze, ale má to určité podmínky a specifika. To první, co si je třeba uvědomit, že jde o přírodní omítky. A každý přírodní materiál má přirozenou degradaci. Způsob, kterým jej příroda znovu zpracuje na základní prvky a tím zapojí zpět do přirozeného koloběhu života a smrti.

Přesto existují přírodní způsoby, jak životnost vnější omítky znatelně prodloužit.

  • Přesah střechy který ochrání omítku před proudy stékající vody. Uvádí se max 15° sklon od kolmého směru mezi přesahem střechy a nejnižším bodem hliněné omítky. Na návětrné straně to může být více.(přesah = výška stěny * 
  • Pata domu vytvořena tak, aby nedocházelo k odrážení vody (odstřiku) na omítku (vhodná podezdívka či povrch)
  • Přírodní příměsi do hliněné omítky, které zvyšují její odolnost vůči vodě
  • Nátěry které chrání povrch omítky před vodou 

Přidání hnoje (kravinec a dostatek slámy) nezvyšuje praskliny.

Přídavek samotného kravince velmi dramaticky navyšuje velikost prasklin.


Příměsi do omítky

Sám (i další hlínaři) máme zatím nejlepší zkušenosti s hnojem. Jeho schopnosti nás stále překvapují a přitom jde nejen o přírodní, ale i snadno sehnatelnou příměs. Ve výsledné vodoodolné struktůře omítky se projevuje pravděpodobně jak natrávení zbytku celulózy na cukry, ale i  močovina a přeměna bílkovin. Další z příznivých variant je fakt, že snižuje potřebné množství příměsové vody a tím může snížit množství smršťovacích trhlin.
Mělo by se jednat o hnůj či trus zvířete, který umí zpracovávat celulózu. Ač některá literatura doporučuje koňský, hlínaři se spíše shodují na kravském. Kráva má nejkomplexnější trávení celulózy.
Pokud se jedná o to zda použít hnůj či čistý kravinec, je třeba si uvědomit, že hnůj obsahuje dlouhá vlákna, která dělají problém v případě, že se stěna strhává do roviny dle omítníků. Na druhou stranu dlouhá vlákna kvalitněji armují a provazují plochu omítky a tím lépe brání trhlinám u přechodů rozdílných materiálů. U čistého hnoje je třeba přimíchat dostatečné množství řezanky či slámy, jinak se smršťovací trhliny naopak zvětší.
Hnůj se přimíchává ve velkém množství a může tvořit 50% - 75% výsledné směsi.
Namíchání dobré vnější omítky vyžaduje už větší zkušenosti protože vyladit pomocí vzorků omítku, která se skládá ze 4 různých komponentů, by mohlo představovat skoro ke stovce potřebných vzorků.

Ale v základu lze použít tuto techniku.

  • Je třeba mít odladěnou směs hlíny a písku, která netvoří výrazné praskliny
  • Hnůj s dostatkem slámy se chová sám o sobě spíše neutrálně (kravinec zvyšuje praskliny, sláma snižuje praskání) Při míchání cca kravinec a sláma 1:1
  • Tyto dvě směsi se míchají ve finálním poměru 1:1 či spíše více hnoje
  • Hnůj je třeba rozmočit (rozmíchat s vodou) - celkově snížit příměsovou vodu
  • Nanášet v tenčí vrstvě - snížení prasklin



Další historické přídavky do omítek:
  • Hnůj (číslo jedna dle mých zkušeností.)
  • Sůl 
  • Vajíčka (snižuje množství potřebné záměsové vody)

Nátěry

Smyslem nátěrů je zlepšit povrchové vlastnosti omítky a dosáhnout tak ještě lepších výsledků. Výhodou je pak to, že nátěr je možno pravidelně obnovovat a tím zajistit trvalou ochranu omítky. Ve chvíli, kdy je nátěr přírodními procesy zpracován, dochází k ataku na samotnou omítku, z toho důvodu je lepší kombinovat tuto metodu i s příměsemi do omítky.
Pokud bych měl vybrat jeden z nátěrů, který je přírodní a přitom jsou s ním dostatečné a dobré zkušenosti, pak je to kasein. Kasein je směsí vápna a jalového tvarohu (netučného). Přitom poměr se předpis od předpisu liší. Pohybuje se v poměrech 1:5 až 5:1.
Pokud tvoří většinu vápno, bělí. U nízkého poměru vápna se bělení po zaschnutí ztratí v jakýsi sametový povrch. 

Nátěry na hliněné omítky:
  • Kasein
  • Močůvka
  • Živočišný klih
  • Mouka
  • Lněnoolejná fermež (snižuje difuzi)