Zdobení hliněných omítek

Hlína byla od pradávna při zpracování zdobena. Hlína je dobře tvarovatelný materiál u kterého se dá pozdržet vyschnutí (udržet zpracovatelnost) i po řadu dní až týdnů. To všechno nahrává a přímo svádí vtisknout hliněné omítce jedinečnost a originalitu.

Kombinace technik - restaurace Slunečnice

Existuje celá řada technik, kterýma lze hliněné omítky zdobit. Většina z nich byla využívána po staletí v různých kulturách a je čistě na osobním naturelu a požadovaném efektu, který zvolíte. Mnohé se dají vzájemně kombinovat a tím dosáhnout ještě výraznějšího efektu. Tento článek vznikl proto, aby vás s těmito technika zdobení hliněných omítek seznámil.


STRUKTUROVANÝ POVRCH

Do povrchu omítky se vytváří nějakým nástrojem plošná struktura. A to buďto do čerstvě nanesené omítky (zednickou lžící, prsty, razítkem, ...), nebo do zavadlé (štětcem, houbou, ...)


NECELOPLOŠNÁ OMÍTKA

Část či celá stěna není pokryta omítkou a je tak viditelně ponechán její podklad. (Původní malba, struktura vepřovicových cihel, slaměný balík, ...)
Ostrý přechod do podkladu
Postupný přechod do podkladu

PŘÍMĚSI

Do finálové hliněné omítky se vmíchá přídavný materiál, který po vyhlazení vystoupí a vytváří v omítce drobný vzor či reliéf (slaměná řezanka, křemičité kamínky, části rostlin, perleť a podobně). 


MOZAIKY

Do omítky je vtlačen, či zapracován do stěny cizí předmět který viditelně vystupuje jako dekorační prvek (mušličky, barvené kachličky, kamínky, skleněné lahve procházející skrze stěnu a podobně).
Skleněné lahve

PLASTIKY

Je využití plastičnosti hlíny pro vytvoření prostorových reliéfů (soch) a poloreliéfů (plastických kreseb). Existuje vícero technik, pomocí níž lze vytvořit i značně odvážné a vzdušné konstrukce. Jiným zdrojem plastik může být použití dětských báboviček, které "přilepíte" na stěnu. Plastiky se často užívají v interiéru pro začlenění vestavěného nábytku či vybavení (například kamna) do domu. 
Polorelief
Plastika interiérového vybavení

NIKY

Jsou tvarované výklenky, které se dají vytvarovat do hrubé omítky (při dostatečné tloušťce), nebo i do hmoty slaměného balíku..

Výklenky - není dokončena  štuková omítka.

MALBA OMÍTKOU

Různě barvené omítky se využívají k vytváření maleb. Existuje mnoho technik jak toto udělat. Můžete pomocí malířské pásky vyčlenit prostor do kterého nanesete omítku a tak vytvořit kresbu složenou s ostře přecházejících barevných ploch. Nebo můžete využít vzájemného mísení omítek. Dílo můžete nechat nehlazené, se strukturou, nebo využít tahu hladítka pro dotvoření hladké kresby.
Ostrý přechod barev interiéru
Omítky vmíchávané do sebe.

Ostrý přechod barev.

MALBY NA OMÍTKU

Na hliněné omítky lze malovat pomocí roztoku z minerálních pigmentů ve vodě, kaseinu, žloutku, či v dalších tradičně přírodních pojivech. Vyschlá omítka tuto směs nasává (v závislosti na pojivu) a tak se probarvuje do hloubky.


VYKRAJOVÁNÍ (SGRAFITO)

Do omítky lze pomocí vykružovátka pro keramiky vytvářet reliéfní kresbu, kontrast vzniká nejen prostorovou linií, ale i nehlazeným povrchem v kresbě. Tato kresba se zvýrazní, pokud máme pod vykrajovanou omítkou vyschlou omítku jiné barvy, která v kresbě vystoupí. Stejně tak lze vytvářet i plošné reliéfy.



OTISKOVÁNÍ

Do omítky lze před jejím zaschnutím obtisknout cokoliv, co klade dostatečný odpor. Ať už ruce, či pevnější stvoly rostlin a listů.


JAPONSKÉ TECHNIKY

S pomocí přídavku vápna do hliněné omítky a následným hlazením lze dosáhnout hladce leštěného povrchu, který částečně odolá i vodě. Tohoto se může využít v koupelně například okolo umyvadel.


ŘÍZENÉ PRASKLINY

Finálové (štukové) hliněné omítky jsou přirozeně bez trhlin. Zvýšením podílu jílu či tloušťky nanesené vrstvy lze docílit trhlin v povrchu omítky. Vzniká tak určitá struktura, která může být záměrně ponechána. Existují techniky jak řídit směr a sílu prasklin tak, aby vytvářely určitou kresbu.