V co největším možném případě se snažíme, aby byla hlína míchána z místních zdrojů. Mimo ekologického rozměru využití lokálních zdrojů je tu i osobní rozměr, kdy bydlíte v místním prostředí, jste z energetického hlediska součástí místa. To považuji docela za důležité.
Místní hlína lze použít asi tak z 90 procent. Je to proto, že požadavkem není vyloženě čistý jíl, ale může mít i značný podíl písků, nebo prachů.
KAMENITOST
Tou největší překážkou bývá kamenitost. Pokud hlína obsahuje tolik kamení, že je v podstatě většinovou složkou, pak by se muselo zpracovat násobně větší množství materiálu, což také zvyšuje cenu suroviny.
V případě menších kamenů a v rozumné míře lze kamení vytřídit pomocí vody. Namočená hlína se rozmíchá ve vodě až skoro do tekutého stavu, kdy všechno kamenivo klesne na dno. Materiál se pak bere shora a jakmile se narazí na kamení, nekompromisně se vylévá a míchá další dávka. Zahuštění této řídké směsi se dělá pomocí písku. (Písek je dobré v tomto případě zakrývat, aby vlivem deště neměl vysoký podíl vody a opravdu zahušťoval.)
TECHNICKÉ MOŽNOSTI
Dalším kritériem jsou technické možnosti. Zatím co u koupené směsi postačí ji jen někde skladovat a namíchá se přímo na pracovišti máchadlem, v případě míchání omítek z místní hlíny je třeba skladovat písek, namáčet předem jíly aby povolily a to vše míchat někde pomocí míchačky.
Všeobecný omyl že musí jít o horizontální míchačku je rozšířen, ale nepravdivý. Hliněnou omítku jsme míchali úspěšně i v nejlevnější HOBY míchačce, která měla výkon domácího mixéru. To proto, že jíly musíte do míchačky dávat v rozmíchaném tekutém stavu a dohušťovat pískem. (Ani horizontální míchačka nesvede rozbít a rozmíchat tuhé jíly, na to má příliš pomalé otáčky. Ruční rychloběžné míchadlo je v tomto mnohonásobně efektivnější.)
To znamená že pro míchání hlíny potřebujete na stavbě zázemí, místo pro míchání s elektřinou, vodou a skladováním složek. A navíc minimálně člověka navíc, který toto pracoviště obsluhuje. S tím se pojí pak i převoz materiálu od míchačky na pracoviště. To se děje převážně pomocí koleček (vybudovat cestu) nebo vrátku do oken.
Je zřejmé že u některých staveb může i toto být hlavní překážkou pro míchání z místní hlíny. Například nedostatek prostoru v blízkosti domu (v rámci paneláku), nebo když se realizace děla v zimě. Kde bude předem namáčení jílů komplikované pro mráz. Stejně tak celodenní práce v mrazu s vodou je vyčerpávající. Suchá vyrobená směs hliněných omítek může být uskladněna venku, zakrytá, ale míchaná uvnitř i přes zimu.
JAK POZNAT VHODNOST MÍSTNÍ HLÍNY?
Začneme rychlou zkouškou, která vám prozradí více.
Smíchejte hlínu (bez kamínků) s vodou do konzistence tvárné modelíny a vypracujte z ni cca 5cm velkou kuličku. Tu pak pusťte z výšky jednoho metru na pevnou podložku.
Pokud se kulička rozbila na několik dílů, v podstatě se rozpadla, bude hlína spíše nevhodná.
Pokud se rozplácla a popraskala, ale zůstala pohromadě, alespoň jakž takž, pak by mohla být místní hlína opravdu vhodná.
Pokud se jen rozplácla a přetvarovala, pak je hodně jílovitá a je použitelná po přimíchání písku.
Ale stále je třeba ji navzorkovat, o čemž si povíme příště.
