Při letošním slovenském setkání Permakultury na téma stavby, jsem otevíral téma i svou přednášku přirovnáním.
Současně stavebnictví je na tom asi tak, jako kdyby nás všechny konzum přesvědčil, že není nic lepšího než vlastnit jako rodinný vůz autobus. Je v něm vždy dost místa na všechny případné aktivity a všechny vaše kamarády. Tak že bychom si všichni pořídili autobus. A všichni společně skuhraly, že je jeho provoz drahý. Ale nevadí, postupně by vznikly o trošičku levnější autobusy. A také levnější doplňky, které by nám umožnili jezdit o trošku levněji.
Je to dobré obchodně, ale do háje, řešení není zlevnit provoz autobusů, ale přestat je považovat za rodinný automobil.
Své přednášky začínám výtahem principů permakultury. Proč? Nejen že permakultura je v podstatě duchovní a její znalost vám pomůže jasněji se orientovat v životě. Ne jen proto, že něco takového by se mělo učit na zakladce. Ale proto, aby lidé pochopili, jak opustit nefunkční modely a proč se je nesnažit zdánlivě rozfungovat.
Ale vraťme se k domu.
Stavebnictví je drahé z mnoha důvodů. Mnohé jdou ovlivnit, když víte předem jak. A i to je součástí mých přednášek.
Ale to hlavní je ten zapeklitý "autobus." Pochopit jak a proč jsme si na ně zvykly. Proč tento model opakujeme. A jak to změnit.
Málokdo se dostane na částku za dům jako já. A není to ani smyslem mého poselství. Smyslem je permakultura člověka a jeho domu.
Duše domu = jeho podstata = smysl. Nekopíroval jak se to dělá, ale pochopit co chci a potřebují. Co z toho mi může dát dům a za jakých podmínek. Co mi může vzít. Co vůbec znamená bydlet... Protože to neví většina budoucích stavitelů. Jen kopírují ostatní. Ale kolik domů za svůj život postavíte? Není lepší tuto zkušenost převzít od jiných???
S podzimem začínám znovu přednášet. A nikdo z těch co mou přednášku vyslechl, a přijal mou zkušenost, toho nelitoval. Naopak.
