pátek 12. října 2018

Má cesta za Duší domu

Žádné cesty nejsou přímé. Což je ve skutečnosti dobře. Jen tak mohou skládat příběh. A jeden takový, příběh svého života, vám chci teď vyprávět.


Sen

Stejně jako mnozí i já jsem měl s Rusalkou sen. Že jednou si postavíme domeček se zahrádkou a v něm budeme žít. Ale hned první setkání s bankou, a to šlo tenkrát o levnou chatu, mi ukázal, že to nepůjde obvyklým způsobem, tedy půjčkou. Příliš bohémský styl života. Příliš umělec s výdělkem na skromné žití. To je pro banku málo. Vysmáli se mi.
Na tu chatu jsme si půjčili u kamaráda. a byl to vlastně náš první domeček se zahrádku. A i když nebyl ideální, byl to dobrý začátek. Dobrá škola.


Učení se

 Určitou dobu jsem zkoušeli s dalšími osadníky založit rodovou osadu. A protože jsme všichni pocházeli z měst či sídlišť, učili jsme se nové dovednosti. Takové, které budeme potřebovat. Permakulturní designerství, kosit louky, starat se o hospodářská zvířata a především stavět domy. Jako základní požadavky pro svůj budoucí dům jsem zvolil tato kritéria. Musí se dát postavit bez nějaké speciální či těžké techniky. Musí být přírodní a musí být zateplen, ekologický šetrný. Ale hlavně musí se dát postavit za málo peněz.
Začínali jsme na srubech, ale ty potřebovaly jeřáb. Naštěstí v té době se začalo experimentovat se slamáky. A hned na prvním velkém projektu jsme byli a učili se. Slamák splnil vše, co jsem si stanovil. A zaujal mne natolik, že jsem u něj a hlíny zůstal až do dnešních dnů.
Patnáct let už to bude co stavím slaměno-hliněné domy. A je to více než dvě desítky domů, který jsem měl pod rukama. Které jsem pomáhal tvořit. To je obrovská zkušenost. Dost velká na to, abych očima permakulturisty  viděl možnosti. A abych viděl chyby, kterých se stavebnictví stále tvrdohlavě dopouští!


Stavíme domy špatně

Všiml jsem si rozporů mezi domy a žitím. Nejdříve drobné rozpory které jsem postupně analyzoval a dával do souvislostí. Naše civilizace nás odtrhla od logiky mnoha věcí, dům mezi ně patří. Ztratili jsme Duši i podstatu našich domů. Podřídili se módě a snaze dokazovat okolí jak jsme dobří. Od začátku jsem věděl že domy bývaly před sto lety mnohem levnější, ale z počátku jsem nevěděl, kde vznikla chyba. To zabralo další čas hledání a skládání.
Začal jsem přednášet o tom, že stavíme draze a k tomu špatně. Že nechápeme samotnou podstatu bydlení, to jest duši domu. Lidé má slova chápali, ale pochybovali. Nevěřili, že by se dalo stavět jinak, lépe a zároveň levněji. A já měl jen své argumenty a teorie. Teoriemi těžko rozbijete vžité zvyklosti. Bez důkazů to byla jen slova. Slova snílka.


Náš dům

Potřeboval jsem důkaz. Prodali jsme chatu, kde již nešlo jít dál. Koupili stavební pozemek a spálili mosty. Měl jsem něco přes třista tisíc a žádnou cestu zpět. Své teorie jsem musel převést do praxe, nebo svůj sen ztratit nadobro.
Je jednoduché postavit dům za milión i víc. Zvláště když to děláte tak jak velí zvyk. Třebaže zvyk velí nesmyslnost.
Oproti tomu stavět za málo je těžké. Musíte znát kde a jak ovlivnit jednotlivé výdaje. Co lze a co ne, protože tím uděláte jen více škody než užitku. Máte malý prostor k chybám, protože experimentování a chyby jsou drahé.
Pustil jsem se do tohoto úkolu s patnáctiletou zkušeností a i tak musím přiznat, že to byla jedna z nejtěžších staveb mého života. Svým způsobem skládání praktické maturity svým vlastním teoriím. Ale dokázal jsem to. Když teď přednáším, už nejde o teorie, ale praktickou osobní zkušenost. A to nejen jediného domu, toho mého. Protože už jsem tou cestou provedl několik dalších. Třeba se v budoucnu přidáte i vy.
Já s Rusalkou jsme jednoho ze svých snů dosáhli. Máme nádherný dům. A toto je část jeho příběhu. Jsou i další, ale to je na delší vyprávění.