Kdysi jsem si všiml i dalšího fenoménu. Často strašíme věcmi, jejichž skutečné riziko je však reálně velmi malé. A při tom problémem je mnohdy pravý opak. Například, když jsem určitou dobu nejedl maso, říkali všichni i lékaři: Musíš jíst maso, jinak budeš mít nedostatek bílkovin. A na nedostatek bílkovin lze i umřít. To je pravdivá informace, ale v Evropě za posledních sto let nikdo neumřel na nedostatek bílkovin. Stává se to spíše v Africe. A naopak, přebytek bílkovin nám přináší mnohé civilizační nemoci, na které umírá nemalé procento z nás. Reálná rizika jsou přece přesně opačná!
To o čem chci mluvit je soukromí. Neustále slyším, děti potřebují soukromí. Dospělí potřebují soukromí. Každý z nás potřebuje soukromí. Ale tato společnost nemá problém se soukromím. Tato společnost má problém se sociálními kontakty. Mnohé děti mají reálně přátelé jen na facebooku a jiných sociálních sítích. Proč strašit nedostatkem soukromí, když reálně umíráme samotou.
Proč o tom píšu? O čem je vlastně tento článek? Je o způsobu jakým stavíme své domy. Způsobu jakým jsou navrženy. A to tak, aby každý v nich měl co nejvíce soukromí. Jenomže dům vám nezajistí soukromí jinak, než že vás oddělí od ostatních. A to pak opravdu dělá! Po celý den, po celý rok. Stále. Odděluje vás od ostatních!
Všimněte si že současné domy jsou navrženy takto:
Páteřní chodba skrze dům ze které se jde do jednotlivých místností. Každý může dojít na záchod, do kuchyně, ven i k sobě, aniž by se musel s někým potkat. Aniž by měl reálnou šanci se s někým náhodně potkat!
Když jsme bydleli s několika studenty v Brně v podnájmu, bylo to super. Každý z nás měl své soukromí. Ale to jsme nebyli rodina. Měli jsme každý svůj život a jednotlivé pokoje byli takové malé soukromé ubytovací jednotky. Pokud jsme se setkali, tak na chodbě, či v malé kuchyni. To byly dost malé prostory, kde jsme se všichni nevešli, kde jsme si překáželi. Kontakt proto bylo nutno omezit jen na nejnutnější dobu.
Ale je toto dobré pro rodinu?
Co je pro rodinu důležitější?
Soukromí? Či společné chvíle?
Když totiž dostatečně dlouho rozdělujete, učíte soukromí děti od mala, tak toho dosáhnete! Dosáhnete vzájemného oddělení se. Odcizení.
 |
| Příklad z projektu pro rodinu se čtyřmi dětmi: Osou života tohoto domu je chodba. Tam se vše spojuje a potkává. |
Staré domy měly jednu světnici kde bydlela celá rodina spolu. Rodina byla spolu přes den na poli. Byla spolu večer. V zimě. Rodinné vazby byly pak mnohem pevnější. Práce je spojovala. I dům je spojoval.
Permakultura učí, nerozdělujte - propojujte! Užitek nevzniká z věcí, ale právě s propojení která spolu navážou. A i pouhé dvě věci mohou mít spolu mnoho propojení. Proto není užitek dán pouhým součtem zapojených subjektů, je vždy větší. Vznikají synergie, permakulturou nazývaná nečekaný výnos. Nikdy nemůžete předem odhadnout, jaké všechny vazby a propojení mohou vzniknout. Možnosti jsou bohaté. I tento svět je bohatý. Když mu dáte šanci to ukázat, když přestanete rozdělovat.
Nechci vás přesvědčovat bydlet s celou rodinou v jediné místnosti. To je otázka osobního auditu každého z vás. Zvážit co a jak je pro vás důležité. Co skutečně potřebujete. Ale každá příčka vám v interiéru sebere drahé metry. A zamezí nějakým propojením, které vás mohla obohatit.
Tak prosím, netvořte osou života domu chodbu. Má to být místnost. Velká a prostorná místnost. Soukromé místnosti udělejte malé, aby vás sevřely jako náruč, to když potřebujete skutečně soukromí. Ale má vás vyhnat svou těsností, když chcete žít. Vyhnat ven, nebo do společné místnosti. Navazovat vazby a užitečná spojení.
 |
| Stejný příklad přepracované dispozice: Soukromé místnosti jsou malé. Prostor setkávání velký. Světnice je osou, skrze kterou musí každý projít několikrát za den. |
