Veškeré problémy s utečenci jsou pouze s muži. Není problém s ženami a dětmi. Proč tomu tak je? Protože jde o PROBLÉM MUŽSKÉHO PRINCIPU.
Pro pochopení a ujasnění, ve světě jsou v současnosti tři vývojové etapy mužů. Dle postupného vývoje jsou to tito. (David Deida: Cesta pravého muže):
TYP 1. SILOVÝ - Jde o typ dominující a ovládající své okolí fyzickou (či finanční) silou. Zastrašující, despotický, agresivní. Je pevný jako skála a stejně tak tvrdý. Pravidla se nemění, tradice neopouští. Jakékoliv jejich zpochybnění se tvrdě trestá. Muž vyžadující poslušnost, trestající každé zpochybnění autority, jeho síly. Projevení pocitů u muže je považováno za slabost. Přiznání chyby i ustoupení taktéž. Poražení a zničení protivníka, což je kdokoliv kdo mu stojí v cestě, za důkaz síly. Muž ocelové páteře ale bez srdce. (V naší současné politice je to Babiš. Jeho mužská síla imponuje mnohým "dětem" co chtějí být chránění otcovskou silou. Nejsou dost silní sami.)
Tento typ mužů byli naši dědové a pradědové. Je to zastaralý model který vedl k válkám v rodinách i na politické úrovni. Ve skutečnosti agrese zakrývá slabost, strach z odporu. Ostatní muže vnímá jako potenciální nebezpečí.
(Protiklad ženy k tomuto typu je manipulativní intrikující žena ovládající muže skrze jeho požitky a sexualitu.)
TYP 2. CITOVÝ - Jde o muže kteří objevili svou citovou stránku. Revoluce která začala květinovými dětmi. Muž poznává a zvětšuje svou ženskou stránku. Stará se o děti, tančí, zpívá. Je vnímavý a snaží se nedostávat do konfliktů, přímo se konfliktům vyhýbá. Případně je řeší opatrně, citlivě, ve snaze co nejméně ublížit. . Bohužel se v tomto projevuje nepevnost charakteru který se neustále přizpůsobuje okolí. Je zmítán názory a strachy jak budou vnímat jeho rozhodnutí ostatní. Jak se zavděčit těm které potřebuje. Muž velkého srdce, ale bez páteře. (Těch je evropská politika plná.)
Ale cit zakrývá slabost, strach že jej jeho manipulace a lži dohoní. Má málo skutečných mužských přátel, protože neví jak s nimi mluvit.
(Protiklad ženy k tomuto typu je žena posilující mužskou stránku. Řídící firmu, sebe, děti. Finančně samostatná, rozhodující manažérka bez citů. Těch by se v politice také pár našlo)
TYP 3. MUŽ NOVÉHO VĚKU - Dalším vývojem je znovuobjevení a obnovení mužské stránky. Velké srdce i železná páteř. Muž který je citlivý, vnímavý, ale také zásadový a pevný. Chrání pevné hranice principů. Chrání slabé - ženy a děti. Prvně své, pak jiné. Je to muž kamarádský, má přátelé a vzájemně si pomáhají, podporují. Tento muž nechrání muže před okolním světem, pokud není dotyčný vážně nemocný, protože pak by z nich dělal děti. Cení si svobody a možnosti rozhodovat o sobě. Ví že bude dělat chyby, ale napraví je i se z nich poučí. Chyby jsou cena za svobodnou možnost rozhodovat o sobě. Je to muž, který se postaví každému svému strachu. Který přijímá svět takový jaký je s láskou a vděkem.
Pro podrobnější pochopení doporučuji výše zmíněnou knihu. Ale teď se dostanu k pointě tohoto článku.
Z východu k nám přichází muži prvního typu, SILOVÝ MUŽI. Byli vychování železnou kázní a tresty silných otců bez emocí. A byli naučeni neprojevovat cit ani lítost. Jít mužně za svým a vzít si co chtějí silou. Na nebezpečnou cestu přes moře do cizího prostředí se vydá spíše muž v mužské silné energii. (V ženské bude kňourat zalezlý doma jak je svět zlý - v našem případě u piva či facebooku.)
A přichází do společnosti, ve které vévodí druhý typ muže, CITOVÝ. Západ vnímá jejich bolest a chce pomoci. Ustupuje, uskromňuje se a snaží se zavděčit. Přímo podlézá jen aby bylo vidět jak jsme dobří a citliví.
Ale výsledek se nemůže dostavit.
SILOVÝ muž bude chtít VŠE co může získat. Nezná lítost ani cit. Jakékoliv emoce jsou dle něj slabost. Nebude vděčný, naopak pohrdá muži v ženské energii. Vše ženské je dle něj slabé a musí poslouchat silné.
Z hlediska víry je to ten samý konflikt:
Islám - vzniklý v nehostinném prostředí pouště je spíše jednostranně v mužském principu (muž vládne).
Křesťanství - vzniklé pro potřebu vládnout v zalidněné Evropě plným různých bojovných kmenů je spíše jednostranně ženského principu (trp a snášej příkoří tiše).
Toto nastavení vede naše kultury k tomu, prodloužit fázi mužského vývoje o tuto stránku. Víc si jí užívat protože je kulturně více přijatelná.
A v této konfrontaci je jádro celé krize. Je to KRIZE MUŽSKÝCH PRINCIPŮ. Mužů v ženských energiích které nejsou pro utečence autoritou si všímá i zahraniční média - zde.
Rozpor který vládne společnosti, její rozdělení, je dáno tím zda:
1. Pomoci všem uprchlíkům, protože potřebují pomoc a my jsme dobří - řešení CITOVÉHO muže, raději obětujeme naši společnost. Citový muž sklidí pohrdání a další kopanec.
2. Nekompromisně zavřít hranice a nepřijímat žádné uprchlíky - řešení SILOVÉHO muže. Buďme nekompromisní a bez citu. Silový muž rozpoutá válku.
Obě strany mají pravdu a zároveň obě řešení jsou špatná. Pramení ze strachu a nedokonalosti. Muži, musíme dospět do další etapy. Stát se plnohodnotnými muži.
Musí být stanovena pravidla
Ano je třeba pomáhat potřebným, především ženám a dětem. Ale v první řadě vlastním. Ne na úkor nás. Ale jistě máme i prostor pomoci mnohým ženám a jejich dětem z problémových zemích, které skutečně pomoc potřebují. V případě mladých mužů utíkajících ze své otčiny je ale situace jiná. Pokud nesouhlasí muži s tím co se děje, pak to mají změnit, bojovat.
Nemyslím si že migrace je především problém hranic, protože každý kdo chce dostávat podporu se stejně musí nahlásit a z toho důvodu je nakonec irelevantní kde přešel. A militantně založení extremisté by přešli i mnohem lépe zabezpečené hranice i za použití násilí. Je to problém hranice společenského vymezení. Je to absence jasně stanovených pravidel pro přijímání lidí do naší země. Dlouhodobých pravidel (nejen těch vstupních), kdy by bylo zřejmé že se chtějí začlenit. A k tomu by byla vázaná i sociální pomoc.
A musí existovat okamžitá vymahatelnost. Bez ní nemá smysl stanovovat pravidla. V případě že se nechtějí začlenit, poruší pravidla či přestoupí zákon, pak musí následovat dlouhodobé vyhoštění. (Otisky prstů a pryč, po desetiletí již žádné právo na dávky.) Kontrola otisků při vstupu do táborů.
Ti co utíkají k nám jsou nespokojení s místním systémem. A jejich odliv brání změnám tam. Na změnu musí dosáhnout určité koncentrace. Navíc jde spíše u uvědomělé inteligentní lidí, ale po příchodu sem se stanou spíše nevzdělanými. To jejich frustraci spíše neuklidní. Ale kam dál by šli. Vznikají tak ghéta frustrovaných, kteří ale už ukázali rozhodnost jednat a snést extrémní rizika. A to není dobrá kombinace. Přijímat je sem nepomáhá nikomu.
Evropská pomoc by se měla zaměřit na tam. Vzdělávání dětí a zavedení udržitelných technologií a tím zvýšení úrovně života. (Což bohužel není záměr evropského obchodu, který zneužívá tamní nízké náklady na pracovní sílu.) Tak že pokud můžeme dělat něco my, pak nepodporovat toto vykořisťování, byť z toho profitujeme.
A zpět k pravidlům. Ta se nesmí stanovit protože máme strach. Strach je vždy zneužit proti nám. Pravidla ze strachu berou svobodu. A dopadla by především na nás. Pravidla musíme stanovit s láskou k nim i k nám.
Náš boj není proti Islámu, ani migrantům. Ale proti strachu. Proti strachu z toho že budeme označení nálepkou (krutí, rasisti, xenofóbové, ...) Proti strachu z jiných kultur. Proti přijetí nesvobody ať už bude záminkou jakkoliv dobrá. Jako je na nás změnit co je zde špatné, je na nich změnit co je špatné tam. A je jich dost, aby to mohli udělat. A já doufám že nás skutečných mužů je i dost tady u nás. Abychom si bránili svobodu a odmítli zotročení. Ať už od cizích migrantů hledajících svou novou zemi, či od vlastních politiků.
