NEEXISTUJE PASIVNÍ DŮM
Tato přímo buřičská věta, kterou začínám svůj článek, vychází z toho že nahlížím na věci z většího odstupu než je obvyklé pro zastánce. Peníze jsou v podstatě jen jiný druh energie. Aby byl dům pasivní, musel by se postavit sám, bez užití vaší energie, peněz. A takový dům neexistuje.
Cena za postavení je výrazná složka z celkové bilance domu za jeho životnost. A optimum "cena výkon" leží uprostřed, ne v extrémech. Snaha dosáhnout ještě menších úniků (všechno to tmelení, páskování, řešení tepelných mostů) může být snadno nákladnější, než kolik by se dalo protopit v "pouhém" nízkoenergetickém standardu.
Argument, že poroste cena energií o moc se nemusí naplnit, zato úroky z větší hypotéky se naplní hned. Místo aby jste platili za energie postupně, musíte je přidat k již tak velké ceně za dům hned, a to znamená větší půjčku, větší zadlužení a úrok. Riziko zvednutí ceny za energie vás může v budoucnu donutit topit méně, což vás ale otuží. Riziko většího zadlužení vás může dostat do bankrotu. Bezdomovectví utužuje tvrději.
Dalším nebezpečím pasivního domu je, že ten složitý stroj vyžaduje od vás přizpůsobení se jeho pravidlům. Bohužel mnozí obyvatelé je začnou porušovat. Výsledkem je navýšení energií. Celá ta drahá výhoda se může ztratit v tom, že nejsme stroje a máme návyky z dětství, podléháme chvilkovým náladám. Že jsme lidé.
ENERGETICKÝ ŠTÍTEK
Když se ujala móda dražšíh pasivních domů, vlci zavětřili možné zisky. Ve stavebnictví jde o velké částky a je moc těch, kteří si htějí urvat své. A pokud jejich služba není žádána dostatečně masově, přichází na řadu lobing a zákoná nařizovací restrikce. Argument už se najde na vše.
Energetický štítek může být pro uživatele zmatečný a propaguje pasivní stavby bez širšího pohledu.
Přestože máte nejlepší energetickou třídu A0, mohou být vaše náklady na topení i násobně větší než v domě, který by ani nemohl projít pro své "obrovské" tepelné ztráty! Jak je to možné?
Přestože dům vytápí rodina v něm žijící, to jest energie užitá na celý dům. Energetický štítek počítá energii z metru. Ale metr obytné plochy vám žádné peníze na topení nedá. (A stavíte-li třikrát větší dům než skutečně potřebujete, není to tím že se chystáte ubytovat dvě další rodiny.)
Příklad: jedna pětičlená rodina žije malém domku o 25m2 postaveném s Itongu tlouštky 5 cm. Bilance takové stěny je neprůchozí. Dům má příliš vysokou bilanci za energie na metr obytné plochy. Pravda je však taková, že protopí 5 polínek dřeva za den. A ty potřebují na uvaření jídla. Zbytek jsou teplo vydané obyvateli domu. Nemohou topit méně, potřebují uvařit. V praxi utratí za vytápění nejméně ze všech, dle štítku bude dům označen jako příliš ztrátový, v nejhorší skupině. Nejekologičtější rodina vypadá jako nejméně ekologická. Mnohem ekologičtěji vypadá dle štítku postavit obrovskou pasivní vilu za několik desítek miliónů. Dle štítku platí rovnost šetrný dům = šetrný provoz, to znamená že vytápění nevyužívaných prostor se v šetrném domě považuje za energeticky šetřivé.
Ano, ten příklad je extrémní. Ale tím názorněji ukazuje, kde je chyba. On ten posun k úspornosti či neúspornosti vyjde o trošku méně extrémněji, ale podobně, pro dům o 50m2 proti 150m2.
Příklad: z grafu níže vyjde že úplně stejné náklady na energie jako pasivní dům o 150m2 (například 10kWh/m2 za rok) bude mít i nízkoenergetický dům o třetinové ploše 50m2 (30/3=10kWh/m2 za rok).
Tuto ztrátu kompenzuje částečně teplo z obyvatel a především nezanedbatelné teplo z jejich činnosti (vaření, provoz ohřáté vody, motory, elektřina, ...) a ten se v třetinovém domě projeví 3x silněji.
Dokonce pokud by byl dům dosáhl nízkoenergetického standardu A1, může v podstatě stejnou spotřebu za topení mít třetinový dům B1, který se pomalu blíží k hranici nesplnění zákoného požadavku na zateplení.
A to vše jsou jen energie vydané za vytápění, nezapočítáváme náklady na postavení. O čemž jsem psal v předchozí kapitole. Energetický štítek totiž nezajímá, že utratíte milión navíc při stavbě, a bude vám tvrdit, že tak je úspornější. Třeba že vám za ten milión ušetří desetitisíce. Dosáhnout pasivního standardu vyžaduje peníze navíc. Postavit menší dům vám peníze ušetří. Která cesta je pak energeticky rozumnější?
Příklad: z grafu níže vyjde že úplně stejné náklady na energie jako pasivní dům o 150m2 (například 10kWh/m2 za rok) bude mít i nízkoenergetický dům o třetinové ploše 50m2 (30/3=10kWh/m2 za rok).
Tuto ztrátu kompenzuje částečně teplo z obyvatel a především nezanedbatelné teplo z jejich činnosti (vaření, provoz ohřáté vody, motory, elektřina, ...) a ten se v třetinovém domě projeví 3x silněji.
Dokonce pokud by byl dům dosáhl nízkoenergetického standardu A1, může v podstatě stejnou spotřebu za topení mít třetinový dům B1, který se pomalu blíží k hranici nesplnění zákoného požadavku na zateplení.
A to vše jsou jen energie vydané za vytápění, nezapočítáváme náklady na postavení. O čemž jsem psal v předchozí kapitole. Energetický štítek totiž nezajímá, že utratíte milión navíc při stavbě, a bude vám tvrdit, že tak je úspornější. Třeba že vám za ten milión ušetří desetitisíce. Dosáhnout pasivního standardu vyžaduje peníze navíc. Postavit menší dům vám peníze ušetří. Která cesta je pak energeticky rozumnější?
Pamatujte že pokud chci mít menší ztráty tepla v domě, chci především ušetřit peníze. Pokud je vydám při stavbě, nejde o úsporu.
HON ZA DOKONALOSTÍ
Číslo umí lhát a statisktika s grafy v tom dosáhla dokonalosti. Spoléhejte raději na kupecké počty. Kolik dám, kolik za provoz, kolik za likvidaci po skončení životnosti a kolik mi to ušetří. Hon za dokonalostí, připomínající hon na čarodějnice, je to drahá hra.
Pro příklad, super kamna za 200.000 které mají skoro 100% účinnost spalování v pasivním domě, kde se protopí pár tisíc za rok? Návratnost 200 let... To už nebudou ani stát. Ta navrátnost i u nízkoenergetického domu může být 50 let. Jenže kamna potřebují také opravy a ty budou také drahé.
Pro příklad, super kamna za 200.000 které mají skoro 100% účinnost spalování v pasivním domě, kde se protopí pár tisíc za rok? Návratnost 200 let... To už nebudou ani stát. Ta navrátnost i u nízkoenergetického domu může být 50 let. Jenže kamna potřebují také opravy a ty budou také drahé.
Dokonalost je drahá. Příroda hledá optimum. Ne co nejméně protopené energie, ale co nejméně energie, kterou musíte vydat.
Zmenšete dům o několik desítek metrů, ušetříte za energie, ušetříte za stavbu. Tato cesta je jistě mnohem ekologičtější než investovat více do dosáhnutí pasivního domu.
Pasivní dům není jen více izolace, vznikající "dokonalost" sebou nese vznik dalších problémů, které se musí řešit dalšími systémy.
Pasivní dům znamená:
Pasivní dům není jen více izolace, vznikající "dokonalost" sebou nese vznik dalších problémů, které se musí řešit dalšími systémy.
Pasivní dům znamená:
- Více izolace (což nepředstavuje výrazně větší náklad)
- Vzduchotěsnost pláště domu (její dosažení představuje desky, pásky, tmely a plno práce navíc. Správné a ne vždy jednoduché řešení prostupů a spojů.)
- Vzduchotěsnost sebou nese problém výměny vzduchu která se musí zajistit uměle, to jest řídící jednotkou, rekuperací. (Komplikovanější klimatizace, stroj který se může poškodit, ve kterém se musí měnit filtry a který potřebuje elektřinu.)
- Rekuperace potřebuje vzduchové rozvody, které se musí vmontovat.
 |
| Složité systémy mají cenu vesměs pevnou, pro malý dům nebudou výrazně levnější, Jejich cena se v rozpočtu projeví výrazněji. |
MŮJ ZÁVĚR
Je pravda že pro velké domy a drahé konstrukce je zvětšiny dodatečná energie pro získání standardu pasivního domu ospravedlnitelná. Ale pro malé domy levnější konstrukce bude tento dodatečný náklad představovat většinou zcela nevratnou a zbytečnou investici.
Přesto si dál stojím za názorem, že pokud chceme šetřit energií, je tou správnou cestou celkové snižování energie za postavení, kde je mnohem větší potenciál pro zjednodušení a zlevnění. Stejně jako optimalizace obytného prostoru a poznání minima osobních potřeb oproti konzumnímu přijímání maxima. (Až na vyjímky se všechny domy staví blízko maxima pro zjednodušené řízení 150m2 a za maximální cenu, kterou si může dotyčná rodina dovolit = půjčit. Architekt se zeptá kolik maximálně má být cena a do ní se snaží vejít tak, že ji celou obsáhne. A ve výsledku nakonec 90% domů tuto cenu překročí.)
Přitom si nemyslím, že stavění menších a levnějších domů je ekonomicky méně zajímavé, protože má potenciál otevřít vlastní dům pro mnohem širší veřejnost. Bohužel lobing = státní politika tute cestu spíše uzavírá, například energetickým štítkem, kterým propaguje pasivní domy.
