Může být lidská kultura trvale udržitelná?

Často tvrdím, že Permakultura by se měla učit na základní škole jako povinný předmět. Dnes vysvětlím proč. Učí totiž jiný pohled na svět a okolí. Učí to na rostlinách, však většina z nás má Permakulturu spojenou se zemědělstvím, ale je o přírodních zákonitostech tohoto světa. Zákonitostem, kterým podléhá i naše civilizace.

CIVILIZACE MIMO PŘÍRODNÍ ZÁKONY

Civilizace mimo přírodní zákony je naší každodenní praxí, ale díky tomu postrádá jednu důležitou věc. Stejnou, jako všechny předchozí podoby civilizací. TRVALOU UDRŽITELNOST!

Snaha vymanit se z přírodních zákonů a stanovit své vlastní je stejně nesmyslná, jako snaha změnit fyzikální zákonitosti této planety. Ona si totiž příroda své zákonitosti nevymyslela jako nějaké axiomy (dohodnutá pravidla o kerých se nepochybuje), ale hledala po dlouhé věky (a stále hledáa přizpůsobuje) nejoptimálnější pravidla v rámci nastavených fyzikálních zákonů.

Její fantazie je bohatá a přišla na obdivuhodně mnoho způsobů jak využít nastavená pravidla pro navýšení získané energie při její trvalé udržitelnosti, to jest stabilní zdroj který svou funkcí ostatní systémy rozvíjí, nedegraduje.

Množství pokusů, keré pro získání svých zkušeností udělala, je pro člověka neopakovatelné. Na druhou stranu, proč opakovat to, na co přišel už někdo jiný!

UČIT SE OD ZKUŠENÝCH

Bill Mollison začal už v roce 1968 dělat nepředstavitelnou věc. Zpochybnil postupy předků, lidí, a poohlédl se jinde. Tehdy šlo ještě o pěstování. Jako učitele si vzal les. Les je totiž násobně produktivnější než lidské modely. Při stejném místě, půdě, srážkách. A co víc, není třeba jej udržovat, on se udržuje sám. Je trvale udržitelný, alespoň z pohledu lidského věku. To se o jednoletém pěstování našich předků řici nedá, každé jaro se začíná zcela znovu.

Jakmile se začal učit od lesa, otevřela se před ním nečekaná moudrost postupů a možností. Nebojovat o místo, ale spolupracovat.

Druhý ze zakladatelů Permakultury, jak získané poznatky označili, David Holmgren se už nezabýval tolik zemědělstvím. Ukázalo se totiž, že poznatky jsou aplikovatelné na většinu lidských činností a oborů.

TRVALE UDRŽITELNÁ KULTURA

To co začalo jako "Trvale udržitelná agrocultura" (PERMAnent agroCULTURE) se stalo Trvale udržitelnou kulturou. Holmgren se zajímal o sociologii a své poznatky přírodních principů uplatnil tam.

Já se zabývám stavebnictvím, a tak jsem uplatnil permakulturu na něj. A výsledky sdílím na tomto webu.

Permakultura totiž učí na příkladu rostlin způsob trvale udržitelného přemýšlení.  Je o způsobu jak na věci pohlížet. Když znáte přírodní zákonitosti, odvozené s hrubších fyzikálních, snadno odhalíte chyby v přemýšlení a argumentaci. Okecat a vysvětlit se dá totiž vše, alespoň na úrovni teoretické. Praxe denně ukazuje, že energie neokecáte, svedou zcela ignorovat vaše zákonitosti. Co krátkodobě vypadá jako zajímavý nápad vzdoru přírodním zákonům, je v dlouhodobém hledisku odsouzeno k nezdaru. 

Na rozdíl od mnohých ekologických směrů, má permakulturní pohled důležitou výhodu a sílu, začleňuje člověka a jeho rozum do přírody, ukazuje možnosti. Plně přiznává člověku právo na existenci a její zajištění jako prvotní snahu a úkol každíého přírodního druhu. Jen napravuje směr přemýšlení. Úhel pohledu. Nerozděluje, ale propojuje.

Každá lidská činnost by měla být provozována se znalostí zákonitostí tohoto světa. Těm zákonitostem se dá vzepřít jen krátkodobě, neudržitelně. Na druhou stranu jejich pochopení umožňuje neplýtvat energií na boj s větrnými mlýny, naopak je využít pro podporu. Nechat je pracovat pro člověka. Ušetřit až 80% energie skrze spolupráci s principy, které tu jsou. (Na samotné potlačení těchto principů vydáváme okolo 60% energie, těch 20% dalších je využití nabízené pomocné ruky přírody.)

Agrocultura, sciologie, stavitelství, co dál. Je tolik vědních oborů které by osvobodilo oproštění se od lidské pýchy, ze na to přijdeme sami, poučení se od přírody a její schopnosti vytvářet trvale udržitelné struktury. Protože o tom to je, jak vytvořit svůj záměr tak, aby jeho založení stálo co nejméně energie, aby tvořil co nejvíce energie a zároveň byl po rozběhnutí trvale udržitelný jen s minimem kontroly. To není sen, příroda vytváří takové struktury již dávno. A přímo se nabízí k tomu, vzít své znalosti v určitém oboru a aplikovat na ně zákonitosti našeho světa.

ŠKOLA BY MĚLA UČIT JAK FUNGUJE TENTO SVĚT

Ale ne na teoretické úrovni fyzikálních a chemických zákonitostí. I malé dítě užívá zemskou přítažlivost, třebaže nerozumí jak přesně funguje. Fyzikální a chemické zákonitosti bych nechal až specializovaným středním školám. Ono jsme se z nich nijak nepoučili pro náš život, neaplikujeme je. A to ani ti, kteří vědí že dělají věci které jim ty zákonitosti rozboří. Vůbec nám mnoho školních teoretických vědomostí zůstane pouze na úrovni teorie. Bez praktického uplatnění.

Učil bych prakticky užitelnou Permakulturu. Ty praktičtější z nás by ji užívali v každodenním životě. Ty rozumově založení by rozvíjeli jejich užití pro nastavení lidské kultury, civilizace. Permakultura je totiž jak prakticky užitelná, tak svede jít i do vysoce rozumových a logických sfér, kdy každý krůček užití může některý z lidských systémů zdokonalit.  Pro někoho je to jak pěstovat rostliny. Pro jiné zákonitosti toku energií. Každopádně je to o změně pohledu na MY.

Proto by se měla permakultura učit již na základní škole. Protože učí přesně ten pohled na svět, jaký je třeba mít. Zajišťuje potřeby člověka v rámci ekosystému, ne na úkor jednoho či druhého.
Ale dokud nebude školství dostatečně osvíceno, je samovzdělání na každém z nás.

PERMAKULTURA (CS)

Permakultura je vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou. Je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy.

V Brně se opět otevírá víkendový "Úplný kurz permakulturního designu". Ale úplné kurzy permakultury se pořádají i jinde.