HRANICE VKUSU A VNÍMÁNÍ
Každý z nás je jiný. Někdo se drží raději zvyklostí, jiný má rád neočekávané a až divoké. Když přemýšlíme o našem budoucím bydlení, chceme se držet svých zvyklostí. Toho co se nám líbí, co máme rádi. Co jsme. Je jasné, že pokud jde o interiér ve kterém budeme bydlet, strávíme v něm hodně času, a tím bude na nás působit, ovlivňovat nás. A to působení musí být pro nás přijatelné. Nemůže příliš vybočit mimo naše vnímání.
Na druhou stranu nás ale určitý drobný posun správným směrem může vyrovnávat a usměrnit. Stačí vědět kterým směrem mám slabinu či rezervu, co by nás motivovalo správným směrem. Ten posun musí být jen v takové míře, aby byl stále přijatelný pro naši psychiku, aby nás nedráždil. Pokud bychom se totiž postavili myslí proti působení, v protest, pak to žádný kladný vliv mít nebude.
Navíc těch místností je zpravidla několik, každá má svůj účel, specifické možnosti působení. I s tímto se dá hrát. Stejně tak dům má zpravidla několik obyvatel. A působení domu by je mělo spíše spojovat, posouvat k sobě. Pokud je jeden z partnerů fantasta milující šílené, a druhý spíše strohost a kontrolu, dům svým interiérem by neměl kopírovat ani jedno z nastavení, ale být uprostřed. (Spíše k ženě, její intuitivní vnímání více podléhá prostoru než muži.)
Při tom není často dost možné barvy rozdělit v rohu jednoduše proto, že místnost roh nemá. Má roh zakulacen. Kulatý roh je prvek sám o sobě a rozdělení barev v ploše tohoto prvků přináší narušení až rozbití dojmu oblosti a zároveň i technickou náročnost až nemožnost realizace.
Jediným řešením je posunout rozdělení ploch mimo prvek zakulacení. A to s dostatečným odstupem pro vyznění, to jest více jak 10 cm.
Toto rozdělení je ekvivalentem rozdělení barev v rohu. Je stabilní, "kontrolované", jednoduché. Kopíruje vertikálu místnosti a tím nepřináší nic nového. Naopak, umocňuje kolmost a "logiku" hranatosti.
Na druhou stranu je možno rozdělení barev užít dynamičtější křivku, než vertikálu.
Toto dynamické rozdělení vnáší (zvláště do pravoúhlých místností) přírodní dynamiku života a světa. Pokud bylo vaší touhou mít kulatý dům či oválné stěny, ale nepodařilo se vám je uskutečnit, dynamická linie rozbije pravoúhlost prostoru a dá ji živost.
Na druhou stranu, pokud máte stavbu se stěnami do křivky, může být další dynamické dělení již příliš dynamické pro celý prostor. Prostor může ztrácet stabilitu, řád.
V takovém případě může naopak určitá geometrická strohost vertikální linie celý prostor stabilizovat a zpřehlednit. Ale takových domů moc není, vraťme se proto zpět ke křivkám v několika příkladech.
Začneme místnostmi, kde rozdělení barev svou dynamikou opustilo potřebu vertikálního rozdělení a stalo se živým prvkem procházející místností. Zde navíc nejde o velký kontrast barev, jen odstínový, což umožnilo větší dynamiku prvku bez přílišné agrese.
Druhým příkladem je zjemňující růžová do dětského koutku.
Na druhou stranu nás ale určitý drobný posun správným směrem může vyrovnávat a usměrnit. Stačí vědět kterým směrem mám slabinu či rezervu, co by nás motivovalo správným směrem. Ten posun musí být jen v takové míře, aby byl stále přijatelný pro naši psychiku, aby nás nedráždil. Pokud bychom se totiž postavili myslí proti působení, v protest, pak to žádný kladný vliv mít nebude.
Navíc těch místností je zpravidla několik, každá má svůj účel, specifické možnosti působení. I s tímto se dá hrát. Stejně tak dům má zpravidla několik obyvatel. A působení domu by je mělo spíše spojovat, posouvat k sobě. Pokud je jeden z partnerů fantasta milující šílené, a druhý spíše strohost a kontrolu, dům svým interiérem by neměl kopírovat ani jedno z nastavení, ale být uprostřed. (Spíše k ženě, její intuitivní vnímání více podléhá prostoru než muži.)
DYNAMIKA VERSUS STABILITA
K myšlence na užití působení mne přivedla otázka rozdělení barev v interiéru. U hliněných omítek se totiž často objevuje požadavek kombinace dvou "barev". Přesněji kombinace přírodní hlíny, která umocní dojem hliněných stěn, a barevné hliněné omítky, která dodá interiéru osobitost a živost. Tato kombinace navíc umožňuje užít různých barev v jednotlivých místnostech a při tom je propojit do celku skrze opakující se hnědou.Při tom není často dost možné barvy rozdělit v rohu jednoduše proto, že místnost roh nemá. Má roh zakulacen. Kulatý roh je prvek sám o sobě a rozdělení barev v ploše tohoto prvků přináší narušení až rozbití dojmu oblosti a zároveň i technickou náročnost až nemožnost realizace.
Jediným řešením je posunout rozdělení ploch mimo prvek zakulacení. A to s dostatečným odstupem pro vyznění, to jest více jak 10 cm.
Toto rozdělení je ekvivalentem rozdělení barev v rohu. Je stabilní, "kontrolované", jednoduché. Kopíruje vertikálu místnosti a tím nepřináší nic nového. Naopak, umocňuje kolmost a "logiku" hranatosti.
Na druhou stranu je možno rozdělení barev užít dynamičtější křivku, než vertikálu.
Toto dynamické rozdělení vnáší (zvláště do pravoúhlých místností) přírodní dynamiku života a světa. Pokud bylo vaší touhou mít kulatý dům či oválné stěny, ale nepodařilo se vám je uskutečnit, dynamická linie rozbije pravoúhlost prostoru a dá ji živost.
Na druhou stranu, pokud máte stavbu se stěnami do křivky, může být další dynamické dělení již příliš dynamické pro celý prostor. Prostor může ztrácet stabilitu, řád.
V takovém případě může naopak určitá geometrická strohost vertikální linie celý prostor stabilizovat a zpřehlednit. Ale takových domů moc není, vraťme se proto zpět ke křivkám v několika příkladech.
Začneme místnostmi, kde rozdělení barev svou dynamikou opustilo potřebu vertikálního rozdělení a stalo se živým prvkem procházející místností. Zde navíc nejde o velký kontrast barev, jen odstínový, což umožnilo větší dynamiku prvku bez přílišné agrese.
Druhým příkladem je zjemňující růžová do dětského koutku.
Původně mělo jít o růžový roh, ale dynamika barvy se nechala vzejít na pravé straně a vystoupat ke stropu na levé straně.
Rozdělení barvy je možno UMOCNIT dle požadavku
- Velikostí linie, jak velký prostor místnosti zaujímá (viz první příklad kdy linie prochází velkou částí místností.)
- Celá plocha se stává dynamická. Nejde o rozdělení, ale celý dynamický prvek. (viz druhá fotografie růžového koutu.)
- Křivka je výrazně členitější. Nejde o jednu křivku jako spíše o navazující křivky které tvoří vlastní tvarosloví. Může jít o vzor (opakování), nebo o stylizovaný obraz (krajinu, vlny, ...)
Rozdělení barvy je možno OSLABIT dle požadavku
- Užitím geometrické pravidelnosti, například pravidelného rádiusu, kruhu. Geometrická strohost v kombinaci s přírodně přirozenějším rádiusem (oproti striktním liniím) působí stabilněji.
- Potlačením barevné rozdílnosti, užití příbuzných barev (viz první příklad), nebo zmenšit výraznost, sytost barev.
- Potlačení výraznosti linie přerušením skrze jiný prvek, například dveře, který větší část dynamického prvku překryjí pravoúhlostí linií. (viz příklad růžového rohu, kde značně dynamický a výrazný prvek je zkrocen skrze dvoje dveře, ve kterých line nabíhá. Na jedné straně dveří je naznačen počátek a na druhé straně již je v plné působnosti - linie je tak více ve fantazii, předpokladu, pozorovatele.
- Vzájemném zakomponování s pravoúhlým prvkem, který dynamická linie částečně respektuje, například rohu místnosti. (U rohu místnosti je třeba podívat se na linii z různých úhlů, protože tím se mění i podoba linie. Aby působila dobře odevšad.)
Při navrhování linie je třeba dát pozor:
- Především na další prvky na zdi. (Vypínače, zásuvky, okna, ...) Linie by se jich nikdy neměla dotýkat okrajem. (třeba plánovat jak velké budou krytky) ani by neměla být příliš blízko okraje. Buďto každému prvku přiznat prostor, nebo naopak projít skrze. (U malých prvků které budou mít barvu podobnou jedné z omítek skrze nefunguje.)
