Kouzelná moc příběhů

Proč si kupujeme příběhy. Jak ničí naše děti reklama. Proč je školní učivo nudné? Proč trávíme tolik času u televize, rádia, počítače , filmu. A kam se ztratili vypravěči? 

Dnešní zamyšlení bude netradiční. Nebude se týkat řemesla, ale další mé lásky, příběhů. Záběr mých činností je veliký a mimo přírodního stavitelství jsem také VYPRAVĚČ. A tento pondělní den vychází další má knížka, která tentokrát není beletrií, ale rádcem a příručkou, která vám může stejně tak pomoct učit děti, jako s nimi prožít nejedno fantastické dobrodružství..

Ale začněme od začátku. U příběhů a jejich moci nad námi. Proč nás tak fascinují? Proč jsme ochotni vložit do získání příběhů nemalé částky?

Proč nás fascinují příběhy?

Moc příběhů je pro lidskou rasu klíčová. Jak jsme se jako druh vzdávali instinktů, museli jsme je něčím nahradit. V instinktech jsou zakódovány reakce na určité situace. Jak se zachovat, když nastane určitá věc. Způsob, jak ochránit svou existenci v nepříznivých podmínkách. Jejich nepopíratelnou výhodou je rychlost. Nevýhodou nepružnost. Ke změně instinktů dochází v průběhu mnoha generací. A člověk vsadil na naučené reakce. Vzorce chování nejsou dané, své děti je teprve učíme.

Proces učení je nejrychlejší skrze vlastní zkušenost. Ale ne vše je dobré zkoušet na vlastní kůži. Ale teoretické osvojení informací je mělké. To je způsobeno tím, že informace se do naší paměti ukládají spolu s emocí, pocitem. Tato emoce je klíčem k informaci.
Pro příklad. Nikdo z nás se nesetkal osobně s drakem, ale všichni jsme o něm slyšeli příběhy. Máme z něj určitý pocit. Už představa slova "drak" v nás tento pocit vyvolá. A skrze tento pocit i většinu teoretických informací, které o něm máte v hlavě uložené. Pokud pocit upravíte - hodný drak, ohnivý drak, ... - pak se informace upraví. To je příklad správně uložených informací s emočním klíčem k nim. Pokud nastane určitá situace, nabídne vám paměť všechna patřičná řešení, aby zvětšila vaši šanci na přežití. 

Suché školní informace nepoužívají emoční klíč. Což znamená, že ač si je zapamatujete, informaci v patřičné chvíli, například při zkoušce, nedohledáte, nevzpomenete si. Pokud to není váš koníček, ke kterému (a tak i k jeho informacím) máte emoční vztah, stanou se tyto znalosti pro váš po určité době nepřístupné.

Ale existuje ještě další cesta k informacím - příběh. Naše podvědomí nečiní rozdíl mezi skutečností a příběhem. Ač máme na vědomé úrovni informaci, zda jsme něco prožili či to byl příběh, pro vaše podvědomí v tom rozdíl není. Každý příběh je tak prožitkem. Čím více se do příběhu ponoříme, necháme se jej prožít, tím silnější je to zážitek, tím menší rozdíl vzniká. Tak se stává příběh naší "osobní" zkušeností.
Podvědomě toužíme získat co nejvíce zkušeností, protože to zvyšuje naši šanci na přežití.

Zneužití příběhů

Tak jako všechno, byly i příběhy a jejich moc konzumní dobou zneužita. Princip, který jsem vám popsal, byl použit ku naší škodě. Zatím co školství, rekreace a relaxace, a další obory stále plně nevyužívá potenciál příběhů, reklama jej vyždímala do dna. Reklama spojuje informaci (která ale není ku našemu prospěchu) a kladnou námi žádanou emoci (klíč k informaci). Výsledkem je vzorec vložený do podvědomí, program, který nás poškozuje.

Pokud máme jako dospělý nějakou schopnost příběhy (reklamu) třídit, je nutno vědět že děti ne! Děti jsou přirozeně hladové po zkušenostech a tím i po příbězích. Skrze příběhy se učí názoru na svět, vzorce chování, rozeznávat dobré od zlého. Promítají sami sebe do hrdiny a snaží se mu podobat. Jaké příběhy vaše děti sledují? Jaké vzorce chování si osvojují? Producentům příběhů je to jedno, oni chtějí peníze, ne vychovávat vaše děti. Čím bude seriál delší, čím bude podbízivější, bude v něm více hlomozu ("chrání" před větší hrozbou = je pro přežití důležitější), tím více peněz je čeká. Televize nebude mít nikdy pro příběhy stejná kritéria, která by jste od nich chtěli vy, jako rodiče.

Vypravěčství

V každé generaci se rodí mnoho vypravěčů. Lidé, kteří mají touhu vyprávět, možná tvořit i své příběhy. Ale současný konzumní způsob života a kralování Masmédií vypravěčům nepřeje. Masmédia jich potřebují jen pár. A knížky se více překládají, než by se podporovali vlastní vypravěči. A co ti místní úrovně? Na místní úrovni se už nevypráví! A to je škoda. Přitom právě na místní úrovni má vypravěč největší schopnost ovlivnit i pomoc. Čím blíže vám je, tím osobnější může být jeho příběh. Proč chtít neosobní produkt pro masu, když můžete mít něco tak osobního. Něco tvořené s láskou a úctou. Když to samé můžete dát i svým dětem.

Interaktivní vyprávění

Způsob prezentování, stejně jako i jiné lidské činnosti, prochází vývojem. Nejdříve to byli lidoví vypravěči a bardi. Pak přišla divadla a po divadlech knihy. Když se objevil knihtisk, objevil se názor, že to divadla zničí. Ale nestalo se tak. A stejně chmurné byly prognózy budoucnosti knih s příchodem filmu. A knihy tu stále jsou. Dalším trendem, který přišel, bylo dát příběhům interaktivnost. Skrze počítače, i určitý druh knih. Ale nejsilněji tento fenomén mohlo přijmout divadlo a vypravěči, protože mohou reagovat svobodně. (A tím se uzavírá forma příběhů. Vrací se ke kořenům.)

Nové metody vyprávění nestaví posluchače do pasivní role konzumenta. Umožňují mu vstoupit do příběhu a zásadně jej ovlivňovat. (Metody se označují anglickými zkratkami RPG, nebo LARP). Tímto způsobem vzniká z příběhu hra. A její potenciál tak narostl do velmi osobního a inviduálního přístupu. Nebudu vám říkat, jak velký vliv může mít interaktivní vyprávění z pohledu didaktiky, relaxace, léčení, zábavy, sebepoznávání, sociálních návyků, apod. To teprve přichází. Řeknu vám, pokud chcete vyprávět, rozhodl jsem se vám pomoct.

Jak se naučit vyprávět?

Vyprávění je dovednost, stejně jako kreslit, či hrát na hudební nástroj. Možná i snadnější, v době kdy je tak málo vypravěčů v rodinách i mezi přáteli. Kdy je "hlad" po vypravěčích. Dá se naučit. 
Rád pomůžu osobně, ale nejdříve se vraťme ke knize, která právě vychází. Popsal jsem v ní všechny své skoro dvacetileté zkušenosti s tvorbou příběhů. Rozpitvával postupy a zamýšlel se nad otázkami, které jsem před tím nezkoumal. Hledal nejsnadnější metody, zbavoval vyprávění mýtů a složitostí. A vše jsem dělal s láskou a vírou, že budete chtít vyprávět. Dal jsem do ní tolik energie, že o tom radši ani nepřemýšlím. Pokud to chcete i jen zkusit. Pak jsem ji psal pro vás. Zkuste to. I když to budou jen pohádky pro vaše děti, udělá má kniha skrze vás někomu radost. A já budu vědět, že to stálo za to, trávit nad ní tolik času.

Víla Zvoněnka otevírající bránu do země fantazie

Objednat můžete třeba zde přímo u nakladatele,
ale budu rád když se po ní budete ptát i v kamenných obchodech :).