Trzení o nezávadnosti většiny stavebních materiálů se často do deseti let prokáže jako omyl. Je s podivem, kolik z nás se pouští do experimentů, a dům který chtějí užívat více jak následující půlstoletí, staví z materiálů, které existují jen několik málo let. (I sám výrobce na ně nedává ani desetiletou záruku.)
Proto pracuji s materiály u kterých jsou více jak stoleté zkušenosti a znalosti.
Slama či hlína nejsou experimentem, ale dlouhodobě prověřeným materiálem.
Proto pracuji s materiály u kterých jsou více jak stoleté zkušenosti a znalosti.
Slama či hlína nejsou experimentem, ale dlouhodobě prověřeným materiálem.
Zkušenost prodavačů stavebnin je tristní. Jednou za pět let k nim přichází zástupce výrobce, aby jim přiznal, že materiál, který vyráběli, není zas tak úplně neškodný a čistý. Ale teď již změnili recepturu. Tentokrát to už je neškodné a čisté. Než přijdou za pár let znovu...
Zateplujeme polystyrenem, i když mnozí řemeslníci pochybují, že je jeho životnost delší než dvacet let. Měníme dřevěná okna za plastová a množíme tím plísně. Tmelíme, ale tmel vyprchává a v rámci roků mizí. A to všechno i dýcháme.
Znalosti o vlivech na lidský organismus jsou zatím nedostatečné, abychom mohli o čemkoliv uměle připraveném tvrdit, že je to neškodné. Každý materiál, ať už přírodní či uměle vytvořený, atakuje své prostředí a jedince v něm. Každý materiál se pomalu rozpadá, odírá a něco uvolňuje. Výhoda přírodních materiálů, bez přísad a technologických změn, je v tom, že jsme si na ně jako lidé zvykli. Přizpůsobili jsme se mu. Nevýhodou takového přizpůsobení je skutečnost, že jsme k němu nejen získali odolnost, ale "opřeli" se o něj. Pokud nás materiál zásoboval něčím potřebným, vývojově jsme se na to spolehli a přestali si to zajišťovat sami. Tím vzniká něco, co by se v přeneseném slova smyslu dalo nazvat potřebou.
A právě z této potřeby pramení někdy až překvapivě kladný vliv přírodních materiálů na naše zdraví a život. Vrátí nám to, co nám chybí. Současné lidstvo stráví ve stavbách 90% svého času. Ano, jen 10% života jsme venku. Přírodní materiály ve své původní formě jsou v interiéru domu již životní potřebou. Lepší než nic je alespoň trochu. Třeba právě hliněné omítky, které obalí tu "neznámou hmotu" nečím známým. Obklopit se jen betonem a novými stavebními hmotami je hazard.