úterý 17. března 2020

Změna šokuje - pandemie

Někdy okolo roku 2002 jsem se rozplýval nad tím, jak je svět plný svobody a alternativ. Alternatívní léčitelé, učitelé, stavebníci a pod. Ale jeden můj přítel, numerolog, mne zastavil. Řekl, to je jen ochutnávka, ale brzo skončí. Vláda jedničky a jediné povolené pravdy se vrátí okolo roku 2010, plně 2011. A celé desetiletí bude vládnout jednička a lidé prosazující své osobní sobecké zájmy. Alternativa začne vítězit až roku 2020, kdy zaklepe na dveře nový čas. Plně až v roce 2022, až pak  jednička konečně zmizí.
Nevěřil jsem mu a smál se. Proč by takto svobodný svět plný možností někdo vyměnil za jedinu správnou pravdu? Proč bychom naše společné my chtěli vyměnit za sobecké já?
Ale mýlil jsem se, neb se tak opravdu stalo.
A já se těšil na rok 2020, kdy se mezi nás vtlačí opět duch sounáležitosti.


Virus - nic nového pod sluncem

V přirodě existují jen dva stavy. Systém se buďto rozvíjí a roste, nebo zdánlivě stagnuje, což po pravdě znamená, že se vnitřně rozpadá a slábne. V přírodě neexistuje nic jako stabilita či model který trvá. Svět je dynamický a jeho základní vlastností je neustálá změna.
My lidé máme často tendenci považovat současný stav za stabilní a to přestože zkušenost historická i většiny je jiná. Svět je neustálá změna.
A když se něco rozpadá, pak to vypadá stabilně jen než se to zhroutí. A taková je doba, kterou prožíváme. Věci se začinají hroutit, aby nás vyprovokovali k akci a budování nového.

Po té, co jsem zklamaně prožil znovunastolení jedničky jsem čekal, co přinese dvojka? Co nás pozvedne z poslušně apatie? A nejsem zklamán. Virus není žádná novinka, ale má správné nastavení. Pro lidstvo jako celek není ohrožující, ale je dost silný na to, aby nás donutil jednat. a i když přinesl strach, za vším tím strachem vidím mnoho příležitostí a nových věcí. Donutil nás myslet jinak. A nejen myslet, ale i skutečně jednat.


Spolupráce

Na prvním místě přinesl přesně to, co měla přinést dvojka. Přestat myslet sobecky jen na sebe, ale myslet spolu a kolektivně. Pomáhat si a sdílet.
A sdílení se otevírá na všech úrovních. Vědci sdílejí svá data výzkumu viru. Mnohé knihovny, weby, operátoři, televize i další manipulátoři s daty začínají otevřeně sdílet svá data veřejně a volně. Lidé si pomáhají navzájem. Pomáhají lékařům.
Je až paradoxní že v době všeobecného odcizení se, kterou jsm prožívali, nás karanténa a uzavření v domovech spojuje. S rodinou, ale i se společností jako celkem.


Ochutnání budoucnosti - doby technologie

Virus nás posouvá do doby technologie. Děti se učí doma s pomocí digitálních technologií. Co zatím měla jen hrstka domoškoláků si nyní zakouší všichni školáci. I práce z domu přestává být kacířskou myšlenku, nýbrž je dokonce vládou doporučena a podporována dalšími subjekty. Vzdělávání i práce se dostává zpět do naších rukou a předevěším do naší zodpovědnosti.
Dalším zajímavým poznáním je to, že lidé pracují i z domva. Možná ne všichni, ale potřebnost, nebo nuda z nic nedělání, nás vyhání tvořit a pomáhat. To je jednoznačně potvrzení předpokladů pro "Bezpodmínečný příjem", že člověk nepřestane pracovat pokud dostane peníze na živobytí. Někteří si budou chtít vydělat víc. A někteří půjdou pomáhat třeba jen za dobrý pocit že mohou pomáhat.


Stabilita

Virus nabourává naše konzumní myšlení. Najednou nejsou zdroje automatické. Přemýšlíme nad tím, jak velké mít zásoby. (Což je mimochodem z hlediska permakultury i stability správný krok. Zásoby byť nouzové podoby na týden až dva.) Myslím že mnohým z nás se změnil model nakupování. Co vybírámě a jak o jednotlivých položkách přemýšlíme.
Nakupování přestalo být požitkem doby. Mnohé obchody jsou zavřené. A ty otevřené se staly v podstatě nejnebezpečnější zónou i činností. V takovém nastavení je konzum, plýtvání, vyhazování, nemyslitelné.

Ale virus nás vyhodil i z mnoha dalších modelů, které jsme měli zažity a zautomatizovány. Konzumní zábava byla vesměs uzavřena. Už nelze jít do divadla, Zoo, Něco-parku a nechat se tam bavit. I zábava se vrátila zpátky do naších rukou. Máe čas a je na nás jak jej vyplnit.

Kousek po kousku se do našich ruku zpět vrácí náš život.


Business je na prvním místě

Když něco slábne, přiroda zaútočí. Pandemie není nic nového v lidské existenci. Není to něco, o čem by se nemluvilo již předtím. Spíše jsme tomu nevěnovali pozornost. V našem pochrochtávání jsme nevěnovali pozornost ničemu, o čem se mluvilo.
Navíc to bylo ekonomiky nevýhodné!
A ekonomika o tu jde především.
Tohle nás donutilo pohlížet na věc jinak. Ekonomika není na prvním místě, jde tu přeci o člověka. Právě jsme pochopili, že nelze přehlížet vše, dokud není opravdu zle. Lepší je jednat předem a být připraven. Nejen na možné další pandemie, ale třeba i ochranu životního prostředí, kvalitu našeho života a další.
Business není na prvním místě, je to jen prostředek pomáhající člověku. A je jen natolik důležitý, dokud člověku slouží. Ne jedinci, ta doba odchází. Nám všem.


Závěr

Virus nás donutil hledět na věci jinak. Přemýšlt, ale i praktiky jednat. Spolupracovat. To není tak málo. Já v lidi věřím.