Protože to, o čem přednáším především, je o svobodě člověka.
Co je to svoboda?
Máme třicetileté výročí svobody. Barbora Hrzáková řekla k tomuto výročí zajímavou pravdu. To nejdůležitější, co si musíme střežit, je svoboda. Protože ve chvíli kdy si ji vybojujete, začnou se objevovat lidé, kteří vás o ní chtějí připravit. Kousek po kousku. A ve chvíli, kdy ji ztratíte, už se nedovoláte ničeho!Svoboda není právo člověka, každý z nás si ji musí zasloužit. Ale klíčová otázka je, co je to ve skutečnosti svoboda?
Je zajímavé jak málo z nás ví, co skutečně svoboda je. A kolik z nás si myslí, že žije svobodně, přestože tomu dávno tak není.
Kdo a nakolik je svobodný?
- Zvíře zavřené v kleci je nesvobodné.
- Otrok je nesvobodný.
- Harémová nevěstka je nesvobodná.
- Divoch žijící v pralese je svobodný.
- Divoké zvíře je svobodné.
- Cestovatel toulající se nazdařbůh po světě je svobodný.
Blodění mezi domněnkami
Jaký je rozdíl mezi svobodnými a nesvobodnými?Možná si myslíte, že je to svoboda pohybu? Kdysí to tak platilo a v hlavě nám stále zůstalo toto propojení. Ale to není dávno pravda. Žijeme v globálním světě a jsme tu všichni zavřeni společně na jedné zemi. Nikdo nás nemusí omezovat v pohybu, když není kam utéct. A určitou svobodu pohybu mají i vězni po vězeňském dvoře. I zvířata v zoo mají určitou svobodu pohybu. A toto je jen o trošku větší svoboda pohybu. Otrokáři si mohou dovolit nám ji dát. Jako ústupek toho zbytku, který si vezmou. Nebo jim bohužel dáme my sami?
Možná si myslítě, že je to dáno tím, jak dobře se nám žije, ale není! Harémová nevěstka si žje v luxusu, o kterém si většina obyvatel nemohla nechat ani zdát. Oproti tomu divoch v pralese musí svou potravu vybojovat. A určitě zažije i hlad. I cestovatel toulající se po světě zažije hlad. Zatímco otrok dobrého pána hlad nezažije nikdy. Má pokrytí svých potřeb jisté. Zvířata v klecích mají mnohdy lepší pestřejší a snadnější přístup k potravě než jejich divoce žijící bratři. A i ten pověstný výběr ze tří másel v obchodě místo jednoho, je jen výběr požitku. I ta harémová nevěstka si mohla vybírat, kterou lahůdku si dá. Ruka která dává jídlo, je totiž vždy rukou otrokáře a zotročení! (Mimo případu, kdy je to z lásky. Přesto i tak to může vést k zotročení.)
Možná je svoboda bezpečí? Ale otrokář chrání svůj majetek před nepřáteli i divokými zvířaty. A harémová nevěstka bydlela v nevíce střeženém paláci. Oproti tomu divočina je přesně to místo, které si spojujeme s nebezpečím. Skoro to vypadá naopak. A vlastně i částečně je. Protože svoboda je o vaší zodpovědnosti se rozhodovat a chránit. Ne o tom, jak vám to někdo dá. Protože kdo dává, bere!
Permakulura
Jsem permakulturista. (A i o ní přednáším. Znát ji a umět aplikovat na svůj život je způsob jak pochopit svobodu. Jak poznat otrokáře.) A v permakultuře nalézám odpovědi. V miliónech let vyzkoušeném a optimalizovaném modelu života do maximální efektivity. A při tom i do maximální svobody.Svoboda je totiž stabilita. Ale ne ta chvilková. A už vůbec ne stabilita jednostranná, nakrmení se. Je to dlouhodobá stabilita vaše i prostředí.
Permakulturní definice: Aby byl jakýkoliv organsmus stabilní, musí si klíčové zdroje k přežit zajišťovat sám, nebo je mít alespoň ze dvou nezávislých zdrojů!
Divoch v pralese i tulák po světě si zajišťují své potřeby sami. Někdy mají hlad, ale i to je v jejich rozhodnutí a v jejich možnostech dělat chyby. A jsou jen tak bezpečni, co si svedou zajistit sami. Harémová nevěstka je stejně jako jakýkoliv jiný otrok závislá na tom, co dostane od svého pána, ač je v bezpečí před násilím. Alespň z jiných zdrojů než od jejího pána. Stejně to platí i pro zvíře v kleci.
Nikdo nás nemusí někam zavírat a omezovat v pohybu. Není kam jít. Ale hlavně se již dávno zavíráme my sami pro jistotu požitků. Necháváme se strhnout trendy a konzumem, a při tom je to smyčka do které lze člověka snadno lapit. Prodáváme svou svobodu za požitky, za koblihy. V touze po požitcích a jistotách lezeme sami do harému, kde budeme pokorně sloužit svému pánu. Hned jak se za námi zaklapnou vrata. Pak už nebude dovolání jakéhokoliv práva.
I dům, který byl před stoletím znamením svobody, se podařilo změnit na nástroj zotročení. Ale jde to i jinak. Svou teorii jsem prakticky dokázal na svém domě. A je opakovatelná. Takové domy již stojí další dva.
Ale boj o svobodu není jednoduchý. Už proto, že se neradi vzdáváme svých požitků.
Přednáším nejen o domě a jak jej stavět jinak, ale i o nesouhlasu s úřednickou kontrolou a "ochranou", protože i zvíře v kleci je ochráněno před útoky i jeho vlastními chybami. A úřednící jsou tu pro nás, pro lidi, aby nám pomohli. Nemají být nástrojem ovládání. Naštěstí i tam zná permakultura svobodné cesty.
Jsem rebel a přednáším o svobodě. O domu který po tisíciletí znamenal svobodu. A teď je většinou především cestou do okovů.
Není to právo, co zaručuje svobodu. Ale vaše snaha si ji každý den ochránit.
