Kdysi se říkalo, že přírodní materiály jsou nekontrolovatelné, nejisté a nezaručují kvalitu. Pak se objevil názor, že jsou naopak jednoduché a není třeba žádných velkých zkušeností. Kde leží pravda? Jako vždy uprostřed. Jako vždy, je to celé jinak.
Zkušenosti předků byli zapomenuty. A tak nemohu začít úplným začátkem, ale tam, kde zůstala paměť. Chemické materiály se rychle prosadili do většiny odvětví lidské činosti a vytlačili původní přírodní materiály. Jak to bylo možné? Něco v tom být muselo.
Nové materiály zvládly náročnější konstrukce a tím otevřely dveře možností až extrému. Druhou výhodou byla větší homogennost a opakovatelnost. Přírodní materiály mají proměnou struktůru a mívají více vad, přesněji projevů dřívějšího života, způsobu vzniku. U uměle vytvořených materiálů neexistuje žádný předchozí život. Materiál je namíchán uměle, poměr se dá kdykoliv přesně zopakovat v celé hloubce materiálu.
Spolu s tím, jak zmizeli původní mistři, kteří uměli zacházet s přírodními materiály vznikla ke všemu přírodnímu nedůvěra. Když je to přírodní, nic to nevydrží. Sežerou to škůdci, hniloba, plíseň a podobně. Nemá to žádnou pevnost a celé to spadne. Tento argument slýchávám občas i v současnosti od skalních přívrženců chemií stvořeného materiálu.
Tuto nedůvěru jsme se snažili prolomit, když jsme začali zpět propagovat přírodní materiály jako něco přirozenějšího. Ukazovali jsme názorně že to jde a že to i drží. Že to zas tak složité není. Mnohé jsme se při tom museli naučit, mnohé překážky překonali a zažili i prohry. S každým materiálem se je totiž třeba sžít, chápat jej, rozumět jeho možnostem a znát jeho hranice. Na něco takového jsme nebyli u těch chemických zvyklý. Často stačila jen drobnost, která to celé změnila a rozhodovala o úspěch či fiasku.
Ale drtivá většina již skoro mrtvého mistrovství byla znovu objevena.
Ale přesvědčování že to není tak složité, že to jde, vedlo k úplně opačnému paradoxu. Vzniklo přesvědčení, že pracovat s přírodními materiály je bezpečnější než s těmi chemickými. Což je z hlediska zdraví jistě pravda, ale z hlediska dosažení úspěchu již ne. Přírodní materiály jsou citlivější na chyby a nedokonalosti.
Přesto potkávám lidi, kteří by se neodvážili udělat si zeď z předmíchané koupené směsi cementové omítky, ale z hlíny to přece zvládnou. To je přece snadné.
Pravda je ta, že koupená směs s cementem je jednoznačně méně citlivá na chyby provedení. Snese více. Kdyby tomu tak nebylo, naši předci by nikdy neopustili zažité zvyklosti. Proč by kupovali dražší materiál, pokud by měli ten lepší a jednoduchý zdarma všude okolo?
Než se rozhodnete k návratu k přírodním materiálům, uvědomte si že je třeba určitých znalostí a zkušeností má-li dílo mít nějakou trvanlivost. To že to někomu vyšlo, ač to zkoušel poprvé, je náhoda, ne vlastnost materiálu která by i vám zajistila automatický úspěch.