A začnu netradičně citátem A. S. Exupéryho z jeho díla: Citadela
"Přinuť je, aby společně budovali věž, a uděláš z nich bratry. Chceš-li však, aby se nenáviděli, předhoď jim zrno."
MODERNÍ TREND DOBY
Trend doby se mění. Za dětství naších prarodičů byla existence dětského pokoje vyjímkou, ke které patřila chůva a odtažitá výchova. Za našeho dětství už byl dětský pokoj něco obvyklého. Bylo to místo, kam nás rodiče zavřeli s vírou, že hračky zůstanou pouze v tomto jediném společném pokoji pro všechny děti.Dnešní trend přechází z vlastního pokoje pro každé dítě v apartmán pro každé dítě. To jest hrací pokoj, ložnice a koupelna se záchodem.
Soukromí je potřeba, řeknete si. Ale příliš často vidím jak voláme po tom, co není problémem, třebaže problémem je pravý opak. Nikdo z nás nemá nedostatek soukromí! V boji po soukromí jsme tak nějak všichni zůstali osamělí. Chybí nám sociální kontakt. A dětem, těm úplně nejvíce z celé populace. Kontakt s nevrstevníky, napříč věkem a generacemi.
TO NEJLEPŠÍ PRO NAŠE DĚTI
Na dětech se nešetří. Pokud jim můžeme něco dopřát, pak to jako rodiče uděláme. Své děti milujeme, tak proč bychom jim neměli dopřát to, co chtějí?Odpověď je snadná. Je rozdíl mezi tím, co chceme, a co potřebujeme. Naše chtění je ovlivněno reklamou, vrstevníky, neznalostí možností a důsledků. Je zajímavé že naplnění přání nedělá lidi šťastnější. Z průzkumu různých vrstev obyvatelstva vyplývá, že nejšťastnější život mají spíše nízkopříjmové skupiny, které mají zajištěny všechny základní potřeby. Nemají na víc.
V Sociologii je to známý jev. Ač nám reklama tvrdí, jak nás koupě určité věci udělá lepšími (šťastnějšími, a pod.) výsledkem je naopak frustrace a zklamání. Což roztáčí kolotoč dalších nákupem nesplněných nadějí. Splnění přání není cesta ke štěstí a lepšímu životu. Znovu připomínám citát z Exupéryho Citadely: Chceš-li však, aby se nenáviděli, předhoď jim zrno. Splnění přání přináší spíše frustraci, závist, další kolotoč přání bez skutečného naplnění.
Snaha pořídit dětem vše, co chtějí, je často jen (snad nevědomou) snahou, si je koupit. Protože děti potřebují sociální kontakt. Společnost. A to nejen společnost vrstevníků, ale hlavně společnost starších i mladších. Dospělích i dětí.
 |
| Dětské pokoje jsou dobrý business. Ale jsou dobré i pro budoucnost našich dětí? |
JAK ZÍSKAT SPRÁVNÉ SOCIÁLNÍ NÁVYKY
Každý z nás toužil jako teenager po soukromí. A také po dostatku peněz na zábavu, na všechny ty módní novinky, a možná také na alkohol, cigarety, drogy. A ač si u peněz jen málokdo z nás myslí, že by jim měly být dopřány v neomezeném množství, u soukromí to považujeme za dobré. Ač výsledek může být ještě tristnější.Dítě se učí sociálnímu jednání pozorováním a vlastní zkušeností. Oddělit dítě od dospělé části rodiny, uklidit jej do dětského pokoje, znamená logicky to, že mu znemožníme pozorovat jak řešíme každodenní konflikt mezi sebou a zároveň odstraníme většinu konfliktních situací mezi dítětem a dalšími z rodiny.
Teenager, který je již z podstaty věku konfliktní, je zároveň ve věku, ve kterém se finalizuje jeho budoucí sociální chování. Dopřát mu soukromí, je často bráno jako řešení těchto generačních konfliktů. Výsledkem je ale jen to, že se to nenaučí.
Dát každému dítěti vlastní pokoj, pak znamená toto oddělení ještě prohloubit. Ještě znatelnější snížení vyřešených konfliktů a pochopení principu ústupků a vzájemné dohody. Dítěti vlastně nabídneme možnost, odejít do soukromí svého pokoje, světa, a samotný konflikt nevyřešit!
A znovu se vrátím k citátu moudrého Exupéryho. Přinuť je, aby společně budovali věž, a uděláš z nich bratry.
Způsob, jakým stmelit rodinu je v společném budování rodiny. Ne v soukromí, ale ve společných konfliktech, které jsou řešeny, byť za cenu slzí a křiku. Vše dobré se rodí z určité bolesti. A ač tím budu působit jako extrémista, jsem zastáncem společného soužití celé rodiny i sourozenců různého pohlaví. Protože nutnost řešit různé požadavky a osobní prostor každého z členů rodiny větší bohatostí spíše získává, než ztrácí.
ZKUŠENOST S TEENAGERY A DOSPĚLÝMI DĚTMI
Rodiny, které žijí více po hromadě, bez vlastního pokoje, mají zajímavou zkušenost. Když se mladý člověk dostává do puberty, je nesnadnější v čas zjistit jeho problémy a potíže. A právě v tomto věku tudíž nejvíce kvitovali, že žijí na menší ploše. Že se puberťák neměl kam skrýt a rychleji rozeznali, že se děje něco důležitého.Puberťák je citlivý, náladový, uzavřeny, ale zároveň je to období, kdy je pomocná ruka rodiny tím nejdůležitějším co má. Kdy se ukáže jak dobré sociální vazby rodina navázala. Dát mu vlastní pokoj, je hazard. Ztratit s ním každodenní sociální kontakt, neudělá jeho život šťastnějším!
A pak tu je poslední kapitola soužití. Nejdříve to byl experiment s názvem "vícegenerační dům." Experiment, který tak úplně nefungoval. Mladý člověk se musí osamostatnit a založit novou rodinu. Pevná vazba na předchozí rodinu musí být vždy logicky na úkor nového vztahu. Jeden z partnerů zůstává navázán na starou rodinu a jeho partner tím trpí. Je tam navíc, bez reálné možnosti nalézt v tomto více generačním společenství své místo.
Mladý člověk se musí osamostatnit. Odejít ze staré rodiny. A k tomuto odchodu, bolestivému (ale nutnému) kroku jej musí tlačit nějaká potřeba. Tou jedinou potřebou, která může donutit mladého člověka opustit zázemí (střechu, jídlo, praní, ...) je touha po soukromí. Pokud mu dopřejete soukromí vlastního pokoje, nebo rovnou celý apartmán, co jej přesvědčí se osamostatnit? Proč by měl odejít, vrhnout se do života a zkusit se postarat sám o sebe?
Divíme se, proč tolik dospělých zůstává SINGLE, ale při tom jsme bojovali za soukromí pro každého. Nenaučili jsme se navazovat sociální vztahy a řešit vzájemné konflikty. Divíme se, proč tolik dospělých dál žije v "hotelu maminka", ale přitom jsme zrušili tlak, který by je k takovému kroku donutil.
Až budete přemýšlet o pokoji pro každé dítě ve svém domě, uvědomte si že jde o velmi drahý plán, který vás může vzdálit od vašeho dítěte. Znemožnit mu naučit se řešení konfliktů a navazování sociálních vazeb. A které v neposlední řadě oddálí jeho osamostatnění. A pak se zeptejte sami sebe, stojí ta investice za to?
DODATEK: O POKOJI PRO HOSTY
Ano, všichni máme rádi hosty. Nebo alespoň většina z nás. Chceme se vídat s našimi kamarády, tak proč jim nepostavit pokoj pro hosty? Jen zkráceně zopakuji to, co jsem napsal na předchozích řádcích.- Je to drahé! U klasického domu tak 200.000,- Za tu cenu můžete ubytovat všechny hosty v hotelu.
- Hosté přijeli za vámi, nechtějí mít soukromí. Jinak by se ubytovali v hotelu. Jistě dají za vděk rozkládacímu kanapi či když jim ustelete na zemi. Přátelé chvíle určitého nepohodlí neodradí. Tchyni možná ano.
- Každá návštěva má svůj čas, po který potěší. Tak že pokud netoužíte po tom, mít opravdu dlouhodobé návštěvy, pak jim nedávejte příliš soukromí. Celé to bude pak intenzivnější a i ty pomalejší rychleji pochopí, kdy nastal čas dát sbohem.
