Komu slouží zákony?

Tak nějak předpokládáme, že zákony tu jsou proto, aby chránili ty "dobré" před těmi "zlými." Alespoň to má být jejich smysl. Pravda je však opačná. Ti co zákon nedodržují, těm nepřekáží. Mají jiné cesty a způsoby jak prosadit svou. Zákony omezují jen nás, co je chceme dodržovat.

Jak je možné, že zákony postihují hodné a napomáhají zlým?

Nesouhlasíte s tím? Tak například je zákon o exekuci je v myšlence dobrý. Měl zabránit tunelování a velkým zvířatům si ulejt majetek. Kolik velkých zvířat postihla exekuce? Neznám jediný příklad. Ale znám mnoho příkladů, kdy byl ten samý zákon využit k rozkradení majetku poctivých lidí pro banální mladickou "klukovinu" před lety. A že takové udělal každý z nás. To je mládí. Chrání zákon o exekuci poctivé občany před nepoctivými? Ne! Pomáhá nepoctivým legálně okrádat poctivé!

Stavební řízení má zajistit že stavba bude v souladu se sousedy a územním plánem. Proč ale vznikají stavby na zeleném poli i přes protest místních občanů? Opět jsme u stejného. Velké firmy se tímto neřídí, mají jiný (a plně funkční) postup "Stavět a až pak vyřizovat!" Koho zákon chrání? A komu dělá problémy? Nebo snad považujete vyřízená stavby na svém pozemku za snadné?

Další problém zákonů je v tom, že podléhá lobby. A rozumné zdůvodnění se vždy najde, proč je dobré určitou povinnost užívat určitých služeb. Ale je rozdíl mezi "být dobré udělat" a "muset udělat". Protože to nemusí být vždy dobré. Nejsou jednoduché pravdy. Při stavbě domu jich je již tolik, že prodražení není zrovna malé. A další prodražování staveb dalšími odborníky se rozjíždí (Energetický štítek domu).

Když nemůže volit rozum, ale jakési nařízení, může se dobré snadno obrátit v poškozující. Každá nutně užitá  práce je započtena do ceny domu. A takových přívažků je už i tak dost. (Jak naivní je pak prohlášení politiků, že stavební trh selhal, když nesvede udělat stavby pro sociálně slabší. Vždyť snahy zákonodárců vede k prodražování staveb a ne k vytvoření prostoru i pro sociální stavby.)

Částečně jde o umělé vytváření pracovních míst, bohužel výsledek může být i opačný, zmenšení počtu staveb a tím více nezaměstnaných ze stavebnictví. Práce je totiž vždy dost. Všechna práce nebude dokončena ani za sto let. Vezme-si pro příklad, že děláte nějaké tvůrčí povolání. Takové, které tvoří hodnoty, skutečně existující a pro lidi potřebnou věc (potravinu, stavbu, užitný předmět). Protože daň tvoří padesát procent, musíte vydělat 2x více než potřebujete k životu. Ale pak tu jsou ještě "tato" užitečná povolání daná zákonem, jejichž službu musíte využít. Ty musíte zaplatit. A často lépe než sebe. A pak jsme třeba na pěti násobku potřebného výdělku k přežití. A když nesvedete vydělat pětinásobek, pak narazíte na zákon.

Porušovat jej a vydělat na sebe, či přestat dělat a být živen státem? Rozdíl mezi dostávat a vydělat 5x potřebné je propastný.

Před průmyslovou revolucí byla v zemědělství a řemesle zaměstnáno k 90% lidí. Drtivá většina tvořila hodnoty. Zbytek byl služby. Dneska je méně než 20% lidí v zemědělství a řemesle (skutečně vytvářející hodnotu) a 80% služby. Přitom těch dvacet procent tvoří spíše dolní příjmovou skupinu. Dobře, není potřeba tolik tvořících lidí k uživení. Jenže, skutečnou reálnou hodnotu tvoří jen oni. A když se vytváří další virtuální práce pro zaměstnanost, na jejich úkor, je někde hranice, kdy už to neunesou. Kdy to přesáhne jejich reálně možný výsledek. Kdy začnou po právu přemýšlet, že dostanete více od státu jako nezaměstnaní. Že se rději povezou, než aby dál tu káru plnou lidí táhly.

Zákony už nestojí na naší straně. Naopak, chrání ty zlé. Je to džungle, ve které větší zvíře vítězí a vyhlédnutá oběť je sežrána. (Když okrádáte lidi, není problém zaplatit právníka, aby vám vyhledal jak to udělat dle zákona. A vyhlédnutá oběť, slabé kusy džungle, staří, nemocní, či lidé s nižší gramotností, nemají šanci.)

A vracím se k dilematu. Dodržovat zákon, či jej obejít s vědomím, že je špatný? Ve stavebnictví je mnoho špatných zákonů a nařízení. A stále vznikají nové. A nejen ve stavebnictví. A když chcete dělat věci s rozumem, pochopením a srdcem, pak na ně narazíte. Rozum umí přizpůsobit řešení momentální situaci. Zákon se nikdy nepřizpůsobí momentální situaci. Jeho pohled je paušalizující. A tím často nerozumný až nesmyslný. Snaha zákona ochránit vede k poškození chráněného (zákazníka). A stavebník si musí vybrat, chránit sebe (s tím že se mi dostane za to i lepší finanční odměny), či se přizpůsobit zákazníkovi.

Zákon má být jednoduchý a jednoznačný. Neměl by vodit lidi za ručičku a říkat co je dobré a co špatné. Protože není černobílý svět. Neexistuje jedna pravda a jedna lež. Jsou jen pravdy z různých úhlů pohledu. A žádná není lepší než ta jiná. Právě v tom jsou zákony duchovně zastaralé. Hledají viníka, ale ten nemusí být. Hledají pravdu, a těch může být více. Berou lidem zodpovědnost za svůj život určováním co a jak se má dělat, což ale vůbec nemusí být vždy správný postup. A když slouží "legálnímu zločinu", pak je zhýralost dokonána..

Můj problém je asi v tom, že jsem se stavět neučil na škole. Neučil jsem se nepřemýšlet a jen užívat naučené postupy. Nezajímal jsem se jak se co dělá, ale proč se to tak dělá. Jsem zvyklý hledat ve věcech smysl, možnosti a různorodost. Dělat věci srdcem a rozumem. Hledat nová řešení, pokud nejsou stará dobrá. Ale to může tak snadno jít proti zákonům a nařízením.

Možná je čas vrátit i zákonům zdravý rozum, lásku k tvoření a srdce. Postavit se těm současným a strhnout jejich nepružný paušalizující pohled na člověka, jako potenciálního zločince. Tu zneužitelnou (a zneužívanou) změť nařízení stojící mimo rozum, postavit i mimo zákon. A stejně tak naložme s těmi, co se postavili zdravému rozumu. Co nejednají s láskou a srdcem. Neb jen ti jediní jsou skutečně mimo zákon. Mimo zákon srdce!