Než se do mne pustí kritici, že to nijak nesouvisí s domy a řemeslem, k čemuž mohu dát jen za pravdu, nesouvisí, musím i oponovat, kdysi SOUVISELO. Umělci byli mistři určitého řemesla, která souviselo především se zdobením staveb a lidských sídel. Byli nadčasoví, nebo alespoň předběhli svou dobu. Každopádně byla jejich práce pozdější generací "masou" pochopena a uznána. A to je to, co si myslím, že většinu současné moderní umělecké tvorby v budoucnu nepotká. Že by byla pochopena obyčejnými lidmi.
Současné umění se stalo snobským klubem "mimoňů". Hodnoceno není mistrovství řemesla posouvající hranice lidských možností a pochopení, ale samotný posun kamkoliv. Pokud je to neotřelé, neobvyklé a podivné, může to být prohlášeno za umění. Celé umělecké společenství se tak pomalu posunulo zcela mimo ostatní realitu. Jakási svébytná subkultura se specifickým "nářečím" (užitím slov) a názory. V ní se oceňuje bourání hranic, tradic, dokonce i ničení krásy a estetična. Umělci jsou pak dostatečně mentálně posunutí (vyšinutí), nebo si na to alespoň snaží "hrát". Zajímavostí té oslavy posunu je to, že z jeho pohledu je blázinec plný potenciálních umělců a teroristický akt splňuje podmínky uměleckého díla.
Umělecká škola (kam jsem se naštěstí nedostal a svou literární i grafickou tvorbu tak uchránil), která produkuje členy této subkultury, by měla dle svého záměru tvořit umělce, mistry svého díla. Což je stejně nesmyslné, jako chtít školu kde vystudujete na "vítěze olympiády" či "životní zkušenosti".
Mistrovské umění je příliš často ožebračováno o ŘEMESLO. A co hůře, řemeslu bylo sebráno umění. "Umění" si přivlastnili akademici, přestože v jejich díle tak často chybí právě řemeslná schopnost "umět". Kolikrát jste si řekli, to bych zvládl také. Či dokonce, to vypadá jako dílo malého dítěte. Kde zůstal úžas nad schopnostmi a mistrovstvím.
A řemeslu zůstala jen dřina, špína a obyčejnost. "Fuška", kterou je třeba udělat a která se dělá dle standardů a zvyklostí. Žádná velká inovace se v ní neočekává, a pokud, určitě ne od řemeslníka. Na to jsou povolanější, studovaní (architekti, inženýři). Ne někdo s obyčejným výučním listem.
Kam se podělo zlaté dno řemesla? Hrdost a pýcha nad precizností a vlastní prací. Potěšení z tvorby? Kam se podělo okouzlení z pochopení materiálu a jeho možností? Tradice a vlastní inovace? Pečlivé řemeslné zpracování a zdobení, které celé dílo mění ve šperk?
Zmizelo ve školních lavicích základky, kde nás učitelky přesvědčovali, že kdo se bude učit, bude dělat čistou práci v kanceláři. A na rošťáky zbude jen špína manuální práce. (Ve skutečnosti je to hluboké nepochopení mužů a mužských principů. Řemeslo je totiž vždy mužnější než sedět u počítače. Přesto se toto nepochopení, rozšířilo mezi samotné muže.)
Kam se ztratilo UMĚNÍ? To je nesnadná otázka. Nejdříve totiž musíme nalézt význam toho slova. Znovu definovat, co je umění!
Zkusme nejdříve menší krok. Snadněji se definuje DÍLO (záměrně psané velkým písmem). DÍLEM bych nazval vše, co je tvořeno srdcem a duší. Čemu člověk dává to kus sebe. Tvorba srdcem. Co má duši. Co je svým způsobem jedinečné, neprodukováno pro peníze a počet, ale jako vyjádření. Jak řekl moudrý Saint-Exupéry v Citadele, když proměňujete sami sebe do svého díla, pak sloužíte bohu a jeho dokonalosti.
A UMĚNÍ je dál. Vychází ze slova umět, ale představuje jakýsi vrchol schopnosti umět = umění. Překročení času a doby. Dosažení momentálních hranic dokonalosti.
Ludwig van Beethoven: Ve své dovednosti se pouze necvič, ale prošlapej si cestu k jejím tajemstvím. Protože dovednost a vědomosti mohou člověka povznést k božství.Přesto nezapomeňme, že na svém počátku je každé umění především pochopeným a zvládnutým řemeslem. Proto bychom si jako řemeslníci neměli nechat své umění sebrat. Zvláště ne těmi, jenž žádné řemeslo skutečně neovládají. Směřujte své dílo k větší hloubce a procítění. Dávejte do něj to nejlepší ze sebe, znalosti, srdce i lásku k tvorbě a světu. Hledejte jeho hlubší tajemství a posouvejte jeho možnosti. Dělejte DÍLO, ne "fušku". A nejlepší z nás pak znovu přivlastní k řemeslu UMĚNÍ.
